CESTY PSYCHOTRONIKY Ročník 1 (1999)
číslo 1
Co je psychotronika ?
Jevy, které psychotronika zkoumá, provázejí lidstvo všech kontinentů od nepaměti. Mnohé z nich mají společného jmenovatele: úzce se váží k naší psychice a zároveň jsou doprovázeny fyzikálními projevy. Styk psychiky a fyziky je snad jednou z nejkomplikovanějších otázek i současné vysoce rozvinuté vědy.
Psychotroniku jsme definovali jako interdisciplinární vědní obor zkoumající distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické a informační projevy. Jako disciplínu, která studuje vazby mezi vědomím (včetně procesů nevědomých), energií a hmotou. Studiem těchto vztahů přispívá k objektivizaci a k pochopení dosud neverifikovaných schopností a možností člověka, k širšímu poznání živé hmoty a světa vůbec.
Z.Rejdák
V. Mezinárodní konference o psychotronice, 1983
Motto:
Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice
Našim úkolem je hledat přírodovědecké základy psychotroniky, sdružovat badatele a všechny zájemce o tento obor lidského poznání pod jednu střechu, do jednoho společenství.
Cesty psychotroniky
Úkolem časopisu v letošním roce je provádění osvěty v oboru psychotroniky na veřejnosti. Psychotronika v posledních deseti letech byla totiž značně znehodnocena a v povědomí lidí se stala přírodovědecky bezcennou "záhadologií". A tento stav bychom rádi napravili.
Místo a úloha psychotroniky v systému vědy
Terminologický slovníček: BIOKOMUNIKACE
Zveřejnění základní části stanov JČSBP
Oslovení badatelů a příznivců psychotroniky
Zpět na seznam vydaných časopisů
Existence psychotroniky je postavená na netriviálním předpokladu.
Svět a dění v něm jsou pochopitelné a poznatelné, to platí i pro oblast psychotroniky. S vývojem se ukazuje, že tuto poznatelnost je třeba postavit na dnes se teprve tvořící základně stojící na informační podstatě.
Bez tohoto předpokladu by přírodní věda - psychotronika - vzniknout nemohla.
V psychotronice neexistuje standardní přírodovědecký model.
Standardní model obecně umožňuje sjednotit naše představy o přírodě na základě jejich přesně vymezených stavebních kamenů a systému interakcí mezi nimi. Dnes máme fyzikální, chemický a biologický standardní model popisu přírody.
Zodpovědně zde můžeme říci, že neexistuje žádná přírodovědecká teorie psychotroniky a zcela tedy chybí skutečný přírodovědecký popisný systém psychotronických jevů, které se vyskytují v přírodě a přírodním dění, tedy něco co bychom mohli označit jako standardní model.
Neoprávněnost pojmu psychotronik.
Přírodovědcem se stávají takoví badatelé, kteří nejen svůj “model” zobrazující poznatelnou skutečnost hezky vykládají a uskutečňují podle něho třeba i předpovědi, ale jen ti, co jsou připraveni pokorně podrobit svou teorii experimentu (praktickému pozorování).
Proto s plnou zodpovědností zatím musíme přiznat, že neexistuje žádný přírodovědec v oboru psychotroniky, tedy ani tzv. psychotronik, v ekvivalentní formě jako biolog, či fyzik, a proto i použití takovéhoto pojmu je silně zavádějící a neoprávněné.
Badatelé v oboru psychotroniky tedy nelze spojovat s pojmem psychotronik a zároveň o všech lidech, kteří se prohlašují za psychotroniky, je nutno prohlásit, že s ní mají jen málo společného. Tímto se my, badatelé prosazující přírodovědecké pojetí psychotroniky, straníme všeho, co psychotroniku v posledních deseti letech značně zprofanovalo a poškodilo. V naší vlasti tak nastala podobná situace jako v sedmdesátých letech v západní Evropě, kde poté, co se podařilo parapsychologii vybudovat pozice a získat jistý respekt i na akademické půdě, nastalo období, kdy se kdekdo prohlásil za parapsychologa, aby mohl vydělávat na hlouposti obyčejných lidí různými službami založenými na “údajně zaručených” parapsychologických schopnostech a praktikách.
Současná situace v psychotronice.
Devadesátá léta představují ve vývoji psychotroniky krizové období. K oživení psychotroniky by mělo přispět vytvoření nové organizace badatelů a příznivců.
Dne 9.3. 1999 byl položen základní stavební kámen pro založení organizace sdružující badatele v oboru psychotroniky. Dne 8.4.1999 byly vytvořeny základní dokumenty, které umožňují zřídit společenství badatelů v psychotronice. Výsledkem je představa založení tzv. Jednoty českých a slovenských badatelů v psychotronice (JČSBP). Zakládající skupina Jednoty je Stanislav Štarman, Oldřich Válek a Ľudovít Matula. Byla založena Kancelář JČSBP: V Zahradách 24, 18000 Praha 8 a pobočka na Slovensku: Kvetoslavov 32, 93041 (u Bratislavy). Výhledový plán založení Jednoty bez právnické subjektivity byl do konce dubna 1999, což se stalo, za předpokladu vzniku členské základny a za předpokladu vzniku členské základny bude realizován v podobě právnické osoby do konce roku 1999.
Jsme na začátku cesty k vědecké (novodobé) psychotronice, která vytvoří standardní model pro psychotronické jevy a bude nás opravňovat používat v tomto oboru poznání přírody a člověka společenské označení psychotronik.
Dnes máme k dispozici řadu prvotních spekulací a bezpočet experimentálních poznatků, ale bez přírodovědeckého kreditu. Tyto skutečnosti však jednoznačně vypovídají o tom, že se na poznání psychotronických jevů a rozvoji psychotroniky neustále pracuje. Řady badatelů laiků i odborníků je třeba v této práci sjednotit ke společné tvořivé činnosti, protože přišla doba, ve které jsou již vytvořeny předpoklady pro vznik skutečné psychotroniky jako vědy.
Psychotronické jevy telepatie, telestézie, telekinéze a bioterapie považujeme za zcela reálné přírodní jevy, bohužel poněkud vybočující z klasického vědeckého nazírání na svět. Za reálné rovněž považujeme psychotronické interakce podílející se na tvorbě vztahů hmoty, energie a vědomí tak, jak to vymezuje prvotní pojetí psychotroniky.
Naše psychotronika.
Psychotronika je jednoznačně součástí organického celku, který člověk vytvořil proto, aby lépe pochopil přírodu a její zákonitosti. Psychotronika není ničím mimo tento celek, ale na druhé straně má v tomto celku svůj specifický pohled na svět, kterým se ostatně projevuje analogicky každá disciplína. Tento pohled přece vždy určuje místo a úlohu dané disciplíny ve vědě a v poznání přírody.
Psychotronika v tomto celku nemá sice přírodovědnou úroveň, ale nic nebrání tomu, aby ji získala, bez vytrvalé, systematické a cílevědomé teoretické i experimentální práce to však nepůjde.
Úkolem Jednoty českých a slovenských badatelů v psychotronice je sjednotit úsilí všech badatelů a podílet se na vytvoření takové podoby psychotroniky, kterou by se mohla prezentovat na akademické půdě.
V tomto časopise, který je “sešitem o psychotronice” budeme řešit rozsáhlou problematiku psychotroniky a postupně zároveň zveřejňovat cestu psychotroniky do přírodovědy. Nutno však zdůraznit, že ne vždy bude možné dodržet přírodovědecká kritéria, protože psychotronika samotná přichází s novými pohledy a poznatky, které bude třeba do přírodovědy teprve přijmout.
Tento časopis nebude postaven na “záhadologii” ani na tzv. “mystériu psychotroniky”, ale bude mít určitou odbornou úroveň. Ve svých základech se bude snažit stát na pozicích vědy. Věda má oproti pavědě tu nevýhodu, že není oprávněná dogmaticky zamítat ani to nejroztodivnější tvrzení. Zaujmout však seriózní stanovisko není vždy jednoduché, proto se budeme pohybovat v mezích tzv. zdravého skepticismu.
Psychotronika sice není akademická věda, ale v tomto časopise ji budeme považovat za vědní disciplínu.
Realitu psychotroniky budeme stavět na analogii: “Tak jak na pozadí hmoty existuje energie a spolu tvoří základnu pro fyzikální realitu, tak na pozadí energie existuje informace a spolu tvoří základnu pro psychotronickou realitu pojímání našeho světa.”
Poděkování
Děkuji panu Z. Rejdákovi a V. Žertovi za rady a věcné připomínky, které usnadnily nalezení formy a obsahu tohoto časopisu, dále badatelům S. Štarmanovi, M. Severovi, L. Matulovi a Sandorovi za podporu, bez které by existence tohoto časopisu nebyla možná, a své ženě za toleranci mého koníčka - psychotroniky, kterému věnuji svůj volný čas.
Šéfredaktor
O vzniku psychotroniky v současnosti panují značné dohady. Je to způsobeno tím, že historické období socialismu a ideologie komunismu pominula. A současně pominula i historická nutnost odlišnosti psychotroniky a parapsychologie, která byla svého času základním proklamovaným heslem při zrodu psychotroniky jako určité bioniky člověka. Buržoazní pavěda “parapsychologie” byla brána v socialistickém bloku jako výplod imperialistického myšlení, které je v rozporu s komunistickým myšlením a z toho důvodu se v bývalém socialistickém táboře nemohla nikdy uchytit.
Na problém vzniku psychotroniky se podíváme z pohledu několika badatelů podle jejich publikovaných prací.
1) Podle O. Válka, “Psychotronika, nová věda” (1992)
Oldřich Válek je samostatný badatel v oboru psychotroniky, který jako jeden z mála obhájil diplomovou práci v oboru psychotroniky.
V krizových šedesátých letech u nás vznikla snaha legalizovat to čím se dosud zabývala v západním světě parapsychologie. Použitím přírodovědeckých metod se měly osvětlit mimořádné jevy vázané k lidské psychice, které dosud byly nevhodně nazývány paranormálními. Tohoto úkolu spojeného s objektivní verifikací se ujala tzv. psychotronika. Založili jí českoslovenští badatelé Ing. Karel Drbal, PhDr. Zdeněk Réjdák a prof. Jaroslav Stuchlík. Stalo se tak v 18. března roku 1967. Toto datum se tím natrvalo zapsalo do historie psychotroniky.
Termín “psychotronika" byl převzat z francouzského časopisu Toule la Radio, Eelectronigue-BF-Television č.192 z ledna 1955, v němž se objevuje článek nadepsaný "Psychotronique?". Doporučovalo se v něm doplnit technický slovník tímto novým výrazem, který navrhl Francouz Ferdinand Clerg. Termín PSYCHOTRONIKA, vyjadřující jednotu psychického a energetického, se rychle rozšířil a byl přijat i u nás. Zvláštní přírodní jevy projevující se mimořádnými schopnostmi lidské psychiky spadající do psychotroniky nazýváme psychotronické jevy.
V březnu 1967 se rovněž z iniciativy Ing. Karla Drbala a Dr. Zdeňka Rejdáka sešlo u prof. Jaroslava Stuchlíka několik československých vědců a ustanovili koordinační skupinu pro výzkum psychotroniky s cílem koordinovat výzkumnou činnost vědců v této oblasti v rámci bývalé Československé socialistické republiky. Koncem roku 1969 byla založena sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické společnosti.
Psychotronika této doby je v podstatě chápána jako bionika člověka. Klade si za cíl doplnit zákonitosti živého i neživého světa novými psychologickými, fyzikálními a biologickými poznatky, odvozenými z určitých mimořádných projevů lidské psychiky a dále hledat také praktické důsledky této problematiky pro člověka. Cíl vytyčený pro psychotroniku nemohl být realizován na základě stávajícího rozvoje parapsychologie, proto je přehodnocena a provedena selekce jí zkoumaných jevů, z nichž psychotronika přebírá oblasti prvotního vymezení své problematiky:
1) Telepatie - je to komunikace mezi lidmi, která se často projeví pod vlivem silných citových pohnutek, ale kterou lze stejně dobře vyvolat i v laboratoři. Telepatie je přenos informací (ne abstraktních myšlenek, ale spíše představ) přímo z vědomí jednoho člověka do vědomí jiného člověka, bez účasti smyslů. Proto je označována jako mimosmyslové vnímáni (extransensory perception - ESP).
2) Telegnoze - zabývá se poznáváním objektivní skutečnosti a událostmi vnějšího světa, detekovanými vědomím, přičemž subjekt s těmito skutečnostmi nebyl ve styku a ani jinak se prostřednictvím známých smyslů o nich nemohl dozvědět. Známější označení je jasnovidectví, jasnozření apod.
3) Psychokinéze - spočívá na principu vysílání dosud neznámé energie člověkem a nebo využití energie v prostředí vědomím člověka - receptora, na ovlivnění nějaké mechanické pohyblivé i nepohyblivé soustavy, tedy k bezprostřednímu konání práce, k dosažení měřitelného fyzikálního efektu (např. působení na dálku na lehce otočné soustavy a pod).
4) Bioterapie - je schopnost člověka předávat vlastní energii druhému člověku s cílem dočasně nebo i trvale zlepšit jeho psychosomatický stav. Můžeme hovořit o tom, že psychotronika jako samostatný interdisciplinární vědní obor zkoumá dálkové vazby mezi organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické i informační projevy.
Jevy telepatie, telegnóze a psychokinéze jsou považovány za hlavní oblast psychotroniky.
V červnu 1973 sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky ČSVTS zorganizovala první mezinárodní psychotronickou konferenci v Praze, která se stává významným mezníkem v rozvoji psychotroniky ve světovém měřítku.
Psychotronika je definována jako hraniční interdisciplinární vědní obor. Hlavní doménou psychotroniky a zároveň jejím specifikem je však vznik teorie a zkoumáni distančních interakcí mezi subjekty, subjekty a objekty (živý i neživými). Psychotronika má od začátku dvojpólový charakter - první filosoficko-psychologický a druhý technicko-fyzikální. To jí má pomáhat při utváření komplexní metody poznáváni skutečnosti a objektivních příčin psychotronických jevů.
“Psychotronika se zrodila v důsledku historické nutnosti přehodnocení parapsychologie použitím metod přírodních věd a marxistické materialistické dialekticky. Psychotronika má hluboké kořeny v lidském poznání, které je z hlediska přírodovědy pavědecké. Psychotronika přehodnotila historické zdroje “duchovního vědění” a svým metodologickým přístupem vytvořila základy novodobé potenciální vědy.”
“Psychotronika má tři zdroje: 1. parapsychologie (psychotronika již nevzniká v přímé návaznosti na okultní učení), 2. metavědecká pojetí (metafyzika, mesmerismus, metapsychika či metapsychologie) a 3. přírodní filosofie (jsou učení starých kultur, které vnímají přírodu jako harmonický nedělitelný celek nejen materiální, ale i duchovní úrovně)
Obr. 1) Návaznost psychotroniky na historická učení a dobové představy
Psychotronika prosazuje mezioborové vědecké zkoumání interakcí mezi živými organismy, jejich vnitřním i vnějším prostředím v energetické a informační rovině, dále hledá spojitosti s tzv. biologickou plazmou organismu a distanční interakcí, která je hypotetickým předpokladem při uskutečnění psychotronického jevu. Psychotronika uznává spojení hmoty, energie a vědomí. Integrované studium těchto vnitřních vazeb přispívá k novému chápání energetických a informačních vlastností člověka i dalších živých organismů, životních procesů a hmoty jako takové.
Psychotroniku definuje jako vědu řešící vztah hmoty, energie, vědomí a distanční interakce.
2) Podle M. Nakonečného, “Lexikon hermetismu” (1993)
Milan Nakonečný je vysokoškolský profesor filosofické fakulty Univerzity Karlovy, uznávaný odborník v oboru psychologie a hermetismu.
Ve své podstatě je psychotronika jen nový název pro parapsychologii, který zavedla skupina vědců snažících se distancovat od některých nevědeckých parapsychologických metod. Termín psychotronika navrhl ing. F. Clerc pro "úkazy použití energie vybavené při procesu myšlení a energie vybavené impulsem lidské vůle". Termín pak prosazovali dva čeští parapsychologové, resp. psychotronici K. Drbal a Z. Rejdák. V březnu 1967 byla v Praze za předsednictví prof. J. Stuchlíka, tehdy nestora české psychiatrie, ustavena Koordinační skupina pro výzkum otázek psychotroniky, ta později zorganizovala i první mezinárodní konferenci.
Na prvním mezinárodním sjezdu badatelů v psychotronice, byla ustavena International association for psychotronical research (Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum) za předsednictví Z. Rejdáka. Přední představitel psychotroniky Z. Rejdák chápe tento nový vědní obor jako obor interdisciplinární (psychologie, biologie, fyzika), který zkoumá "distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické a informační projevy". Jevy, které psychotronika zkoumá, mají psychobiologický a psychofyzikální charakter.
Psychotronika se rozvíjí a vymezuje tzv. "distanční interakce" v rámci živé hmoty (např. telepatie, bioterapie), dále distanční interakce mezi živou a neživou hmotou (psychokinéze a psychotronická aktivace hmoty, dermooptické vnímání, proutkařství) a distanční interakce mezi živou hmotou a informačním polem vnějšího prostředí (telegnose, která má formy retrokognice, tj. poznávání minulého, prekognice, poznávání budoucího, a aktuální telegnose, tj. vlastně kryptostézie, jasnozření v současnosti).
V podstatě se předmět psychotroniky neliší od předmětu současné parapsychologie. Oba vědní obory jsou však rozdílné svou základní metodologickou koncepcí (v psychotronice je kladen důraz na objektivní studium psychotronických jevů a stranou je ponecháván výzkum médijních jevů, "poltergeistů" a jiných, okultismem "zavánějících" fenoménů), přičemž filosofickou základnou psychotroniky, jak byla pěstována u nás a v některých sousedních zemích, byl původně dialektický materialismus.
3) Podle M. Rýzla, “Úvod do parapsychologie” (1991)
Milan Rýzl je americkým parapsychologem, který emigroval v roce 1967 z Československa do Spojených států, kde přednáší parapsychologii. Když opouštěl Československo, domníval se, že parapsychologie je v západním světě již plně uznávaný vědní obor, jenž je téměř stejně respektovaný jako třeba chemie nebo biologie. Byl překvapen, že i na Duke University, kde byla laboratoř J. B. Rhinea, zakladatelé vědecké parapsychologie, která představovala vrchol amerického parapsychologického výzkumu, je parapsychologie přijímána se značnou skepsí.
Na začátku devadesátých let, po uplynutí dalších 24 letech od doby svého působení v USA, je Rýzl nucen konstatovat, že se nic faktického v parapsychologii nezměnilo, mimo to, že vznikl východoevropský fenomén “psychotronika” a celkově došlo k lepší informovanosti veřejnosti, nebyl dosud nalezen žádný radikální objev a parapsychologie je tím stále ve stadiu pionýrského výzkumu.
Podle Rýzla psychotronika udělala chybu v tom, že ignorovala několik desetiletí vývoje parapsychologie, které jí vytyčily přesné hranice. Parapsychologie se ze svého původního obsáhlého starého pojetí zahrnujícího “všechny tajemné jevy lidské psychiky” se zúžila a věnuje pozornost tzv. mimosmyslovému vnímání (MSV) a psychokinézi. Tyto dvě skupiny jevů jsou spojené podobným chováním a příbuznými zákonitostmi. Psychotronika celý tento vývoj zrušila. Zahrnula do svého zájmu opět okrajová témata, která byla dříve z parapsychologie vyloučena, a tak tematicky vrátila výzkum o staletí zpět. Psychotronika se totiž snažila o přírodovědecké a zvláště fyzikální vysvětlení parapsychologických (psychotronických) jevů dálkovými energetickými interakcemi. Zvláštní zákonitosti mimosmyslového vnímání a psychokinéze (např. nezávislost na hmotných překážkách, na fyzikálních energetických systémech, na prostorové vzdálenosti, a dokonce i možnost překlenout časovou bariéru pro proskopii) ukazují, že jde o jevy “nefyzikálního” charakteru (rozuměj z hlediska současného stavu fyziky). Pro jejich vysvětlení je třeba nalézt nové principy přesahující naše dosavadní znalosti ve fyzice.
Psychotronika má své historické oprávnění. V době , kdy filozofie dialektického materialismu byla v komunistických státech hlavním kritériem vědecké pravdy, byl parapsychologický výzkum pro marxistické filosofy podezřelý a filosoficky zcestný. V této situaci mohlo být takticky užitečné smazat ostré hranice parapsychologie, zařadit do ní i výzkum okrajových témat a říct, že toto vše patří do parapsychologie nazvané “psychotronika”, že zkoumané jevy jsou plně opakovatelné, a prohlásit, že vše je zcela vysvětlitelné známými fyzikálním zákony - zářeními, energiemi, silovými poli. Takový přístup mohl přinést uznání, finanční podporu a tím i naději pro psychotronický výzkum. Sám L. L. Vasiljev použil variantu této taktiky ve svém úsilí o prosazení telepatického výzkumu na Leningradské univerzitě. Dnes je ale jiná doba. Politicky inspirované taktiky nejsou zapotřebí, ale spíše je třeba podívat se pravdě tváří v tvář. Bohužel výzkumný postoj, který je podkladem psychotroniky, podle mého názoru přivádí výzkum mimosmyslového vnímání a psychokinéze na zcestí.
4) Podle K. Drbala, Z. Rejdáka, “Perspektivy telepatie” (1970)
K. Drbal, Z. Rejdák byli spolu s J. Stuchlíkem zakladatelé psychotroniky jako vědní disciplíny.
V závěru uvedené knihy je kapitola “VII Český výzkum psychotroniky”. V této kapitole se pojednává o základních historických datech vývoje předpsychotronického bádání na poli mimořádných psychických schopností člověka. Jsou zde jmenovaní i někteří velcí badatelé jako např. J. E. Purkyně, prof. E. Bobák.
V roce 1922 vznikla v Praze Vědecká metapsychická společnost v níž pracovala řada významných badatelů, V. Mikuška, Dr. K. Kuchyňka, prof. O. Fischer a další. Samostatnou kapitolu tvoří B. Kafka, který je výjimečnou osobností v experimentální hypnóze. Na přelomu padesátých a šedesátých let publikuje RNDr. M. Rýzl první informativní články, jejíchž snahou je rehabilitovat obor parapsychologie a metapsychologie. Poukazuje přitom na výzkum na západě a v Sovětském svazu.
K jistému kvalitativnímu obratu jak v přístupu k celé problematice, tak i ve způsobu experimentování dochází 18. III. 1967, kdy z iniciativy a za předsednictví prof. J. Stuchlíka byla ustavena Koordinační skupina pro výzkum psychotroniky. Jejím vědeckým tajemníkem byl jmenován Dr. Z. Rejdák. Psychotronika byla definována jako interdisciplinární obor, na němž se podílejí tyto vědní disciplíny: fyzika, sdělovací technika, matematika, kybernetika, psychologie, psychiatrie, medicína, neurofyziologie, fyziologie, antropologie, geologie, kosmologie, sociologie, filosofie a bionika (pro každý vědní obor se zároveň vymezuje, jaká je jeho spojitost s psychotronikou).
Členy Koordinační skupiny se stali vědečtí pracovníci z příslušných vědních oborů. Nekladou si za cíl za každou cenu obhájit existenci telepatie, telegnose a psychokinéze, domnívají se však, že dnes, kdy jsou k dispozici citlivé registrační přístroje a v mnohých oborech propracované precizní metody, nastala vhodná doba seriózní prověrky všech otázek sporných i méně sporných, které zejména vzrušovaly a na jejichž výzkumu se podíleli přední vědci všech dob a v tomto století především nositelé Nobelových cen. Pracovníci Koordinační skupiny zatím víceméně chápou psychotroniku jako “umělý model” a jsou přesvědčeni, že studiem tohoto “umělého modelu” v žádném případě nemůžeme vědě ublížit, ba naopak prospět a postavit ji před nové otázky. ... V současné době můžeme říci, třebaže pracujeme za velmi “specifických podmínek”, bez dotace, že máme výzkumně pokryty všechny tři hlavní oblasti psychotroniky: telepatii, telegnózi s proutkařstvím a psychokinézi, a to především dík obětavosti experimentátorů a pokusných osob, kteří nelitují volného času a často i vlastních finančních prostředků pro tento výzkum.
5) Podle Z. Rejdáka, “ Průvodce po psychotronice” (1991)
Zdeněk Rejdák je zakladatel psychotroniky a světově proslulý badatel v tomto oboru, jeho práce vytvářejí základní teze stavby psychotroniky.
V uvedeném díle Z. Rejdák nerozebírá bezprostřední okolnosti vzniku psychotroniky, ale vytyčuje zde problém specializace jednotlivých oboru, jejich vzdalování a obrazně vznik určitého vakua mezi nimi. Toto vakuum není prázdné, dopadá do něho všechno nenormální, vymykající se běžnému poznání a každodenní prosté praxi. V tomto vakuu se nachází vše, co bychom dnes označili za paranormální. Jsou to jevy snadfyzikální, snadpsychologické, snadmedicínské, snadfilosofické, snadbiologické, snadastronomické atd. Mnohé z nich mají společného jmenovatele: úzce se váží k naší psychice a zároveň jsou doprovázeny fyzikálními projevy, jsou to jevy psychofyzikální - psychotronické.
Vznik psychotroniky má historickou návaznost, ale slovo psychotronika nebylo zvoleno s cílem odlišit se od parapsychologie nebo metapsychologie, ale ze zcela věcných důvodů. Jevy, které psychotronika a parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologii, měly by být také vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filosofií atd. Pak bychom museli pojednávat o paramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však obecně otázka, zda má smysl u pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stavající vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné, pak není vůbec důvodné používat předpony para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich souhrnné pojmenování rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme považovali za nevýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí. Jeho autorem je Ferdinand Clerc. Poprvé jej použil ve francouzském radiotechnickém časopise Toule la Radio (No. 192, s. 12, 1955)."
Psychotronika vytváří jednotnou terminologii, vycházející ze skutečnosti vazby psychotronických jevů na živé organismy, proto Z. Rejdák zavádí u všech termínů přesouvání slovní částice bio. Tím se vytváří pojmy bioindikace, biotelegnóze, biokomunikace, biodiagnostikování, bioterapie, biotelekinéze, bioaktivace, biolokace. Z této řady vybočuje pojem dermokognice a diskoninuitní zóny.
Důležité je definiční vymezení psychotroniky: “Psychotronika je interdisciplinární vědní obor studující distanční interakce mezi organismy a vnějším prostředím, které jsou podmíněny mohutnostmi duše, uvědomovanými a percepčními procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto interakcí, čímž pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené rezervní možnosti člověka, živé hmoty a tak přispívá k poznání světa vůbec.
Svou definicí psychotroniky Z. Rejdák zavádí do psychotroniky klíčový pojem duše, od její mohutnosti, tedy určitých vlastností a s ní spojených schopností živého organismu člověka, se pak odvíjí i existence psychotronických jevů, které se k němu váží a nebo je schopen je vyvolat. Tento postoj vyjadřuje snahu vrátit do výzkumu v psychotronice a lidského života vůbec, určité morální a etické kvality, které je nutné zvláště v psychotronice respektovat a zabránit tak i hrozbě jejího zneužití proti člověku.
Závěr
Můžeme říci, že prvotní vymezení psychotroniky jejich zakladateli bylo zcela jasné, s vývojem se však do ní přiřadila okrajová témata, která poněkud rozptýlila její zaměření na zvláštní přírodní jevy a mimořádné schopnosti člověka. Vývoj psychotroniky se stabilizoval na modelu distančních interakcí, později však byl do něj zaveden Z. Rejdákem pojem duše. Vzniká, tak oblast tzv. “psychotroniky s duší”, jak jí označil O. Válek .
Pojem psychotronika byl svého času zaveden jako název pro parapsychologii prosazovanou na východě, přestože se od ní oficiálně distancovala. Nutnost distancovat se od parapsychologie mělo několik příčin, mimo ideologických byla jednou z těch důležitějších skutečnost, že v povědomí vědecké veřejnosti se parapsychologií zabývají jen “lepší okultisté”. Fakt úzkého spojení parapsychologie a psychotroniky potvrzuje jejich obdobné vymezení ve studiu přírodních jevů. Parapsychologie studuje mimosmyslové vnímání - telepatii a telegnózi, dále proutkařství (radiestézii), živočišný magnetismus a jevy Poltergeist. Psychotronika po svém prvotním vymezení studuje jevy telepatie, telegnose, proutkařství, psychokinéze, biologického plazmatu a bioterapie.
Na závěr můžeme však říci, že se psychotronice podařilo svým metodologickým a filosofickým přístupem položit základy nové potenciální vědy budoucnosti. Je nutné si zároveň ovšem uvědomit, že nebyl ještě učiněn základní objev, který by nastartoval oficiální psychotronický výzkum a i sisyfovská práce v psychotronice je teprve před námi. Svůj podíl na tom má i fakt, že způsob práce badatelů v psychotronice je stejný jako v minulosti, pořád se jedná o práci “na koleně” bez obecné důvěry vědců a finančních prostředků.
S hrdostí však můžeme konstatovat, že psychotronika je český vědecký fenomén, který dnes již je v povědomí na celém světě i když její stav v současnosti není příliš povzbudivý.
Jan Fárek
Literatura:
1. Rejdák Zdeněk, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991
2. Drbal Karel a Rejdák Zdeněk, Telepatie a jasnovidnost, Svoboda, Praha 1970.
3. Rejdák Zdeněk, Guide to Psychotronigue, Carrllton 1988
4. Drbal Karel a Rejdák Zdeněk, Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970
5. Nakonečný Milan, Lexikon hermetismu, Ivo Železný, Praha 1993
6. Válek Oldřich, Psychotronika, nová věda, Jesenice u Rakovníka 1992
Místo a úloha psychotroniky v systému vědy
Místo psychotroniky je na rozhraní vědních disciplín studujících neživou a živou hmotu.
Úlohou psychotroniky je zkoumat podstatu existence živé hmoty a s ní spojené psychotronické jevy.
Uvedené vymezení místa a úlohy psychotroniky v systému vědy je novu doktrínou, která vyplývá z poznání a vývoje novodobé psychotroniky.
Tato doktrína vzniká ve třetí vývojové etapě psychotroniky a její rozpracování by mohlo umožnit vstup psychotroniky na akademickou půdu.
Vymezení jednotlivých etap vývoje psychotroniky
1. etapa - byla spojená s prvotním vymezením psychotroniky, v němž musela splňovat kritéria materialistické vědy postavené u nás v šedesátých letech na marxisticko-leninské filosofii (prvních deset let její existence 1967 -1976), proto byla koncipována jen jako pracovní model umožňující zkoumat a verifikovat psychotronické jevy z různých úhlů pohledu.
2. etapa - byla spojená s rozptylem prvotního vymezení psychotroniky a přijetím tzv. okrajových témat (např. dermokognice, akupunktury....). V této etapě jsou psychotronické jevy klasifikovány v závislosti na tzv. distanční interakci organismu živé hmoty s prostředím a subjekty i objekty v něm (1978 -1986).
3. etapa - je spojená s nutností začlenění principiální podstaty existence živé hmoty do psychotroniky. Dochází zde k vnitřnímu rozpolcení psychotroniky na dvě filosoficky odlišné části:
- první část je pokračováním v původních myšlenkách psychotroniky, kde základ je postaven na zobecnění pojmu vědomí
- druhá část je větví, která se odchyluje od původních myšlenek a zavádí do psychotroniky pojem duše. Duše se stává základní příčinností na pozadí psychotronických jevů. Propagátorem tohoto směru je Z. Rejdák. Zdá se mi , že tímto krokem byla psychotronika uvedena do krize v devadesátých letech. Psychotronika s duší však sehrává svoji roli a svým způsobem ukazuje problém dnešní doby do níž by se měl vrátit “duchovní rozměr”, morální a etický aspekt.
Obr. 1) Místo psychotroniky v systému vědy poprvé
Nová koncepce psychotroniky
Psychotronika přijala vztah k podstatě živé hmoty, a tím se vyhranila a natrvalo oddělila od parapsychologie. Psychotroniku a parapsychologii nelze již v základních tezích spojovat. Spojovacím článkem obou oborů však zůstává metodologický aparát přírodních věd a přírodní jevy mimosmyslového vnímání (telepatie, telegnóze) a psychokinéze, které psychotronika a parapsychologie posuzují ze svých hledisek.
Psychotronika se ve svém třicetiletém vývoji jednoznačně začlenila na rozhraní mezi disciplíny studující neživou a živou hmotu. Souvisí s tím její obsah a nutnost spojení poznávání návaznosti psychotronických jevů k vnitřní organizační a příčinné podstatě organismu živé hmoty.
Toto postavení psychotroniky jí staví do klíčové role v poznávání podstaty rozdílu živé a neživé hmoty, do role, v níž se dotýkáme nosného principu příčinné podstaty života. Není zde vhodné hovořit přímo o oživujícím principu hmoty, ale o jejím organizačním faktoru, který dává vnitřnímu pohybu hmoty formu vyvíjející se živé struktury materiální látky - hmoty organismu. Můžeme hovořit o evolučním principu živé hmoty.
Ve vývoji psychotroniky nastává stav, kdy s rozvojem svého poznání bude muset upravit i svoji definici a vhodně ji zobecnit. Psychotronické jevy, jak se zdá, jsou jen pěnou na hřebenech vln, které jí nesou. Tyto pomyslné vlny symbolizující podstatu života v organismu živé hmoty jsou jejím “organizačním faktorem”. Psychotronické jevy jsou tak bezprostředně dány do vztahu s mechanismy mikrokosmu živé hmoty.
Psychotroniku lze definovat jako vědu řešící vztah hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. V této definici je vyjádřen organizační princip živé hmoty pojmem vědomí. V tomto kontextu se však již nejedná o vědomí chápané jako vlastnost člověka, ale vědomí ve značně obecnějším smyslu. Tuto problematiku řeší tzv. širší pojetí vědomí v teorii “Širší pojetí lidské psychiky”.
Pojem vědomí v psychotronice je nutné chápat jako informační proces působící v živé hmotě jako organizační faktor. V tomto kontextu pak musíme hovořit o energeticko - informačním procesu. Zcela evidentně se tedy nejedná jen o informační procesy, které nesou psychické a psychologické vlastnosti.
Z. Rejdák, dle mého názoru přesně cítil směr, kterým se psychotronika ubírá a protože nezobecnil pojem vědomí, musel do ní zavést v roce 1988 pojem duše. Duše zde pak sehrává roli prostředníka psychotronických jevů a podstaty života. Na druhé straně však musíme říct, že zavedení pojmu duše je spojeno i se snahou zabránit zneužití psychotroniky proti člověku.
Možná historická spojitost
Psychotronika vzniká v historické návaznosti na taková učení jako magie a hermetismus. Předmětem těchto svého času “vědeckých” učení, nebo vlastně dobového poznání bylo vždy mimo jiné hledání spojitostí člověka s přírodou a silami, které ji ovládají. Tyto představy vždy byly rozpracováním myšlenek týkajících se podstaty vzniku, vývoje a fungování života v přírodě. Obřady a rituální praktiky magie měly pak sloužit člověku k ovládnutí “duchovních sil” přírody stojící na této podstatě. Vědeckotechnická revoluce a obrovské lidské poznání přírody spojené se speciálními technickými pomůckami - přístroji, zasáhli i obor těchto “předvědeckých učení” - magie a hermetismu. Dnes existují dva opěrné body, které v těchto nových společenských a technologických podmínkách pokračují v rozpracování toho, co dříve tato učení začala. Je to psychotronika a parapsychologie.
V historických souvislostech se může psychotronika jevit jako rozpracování hermetismu, který ve středověku představoval syntetické učení více oborů.
Nic na tom nemění skutečnosti, že psychotronika vznikla jako východoevropská analogie západní parapsychologie. Psychotronika totiž vznikla v Praze, která ve svých tradicích byla centrem světového hermetismu. Všichni čeští badatelé v psychotronice jsou českým hermetismem, který u nás byl v rozkvětu na začátku století ovlivněni a přebírají z něj snahu o syntetické vnímání skutečnosti. Mají - li seriózní přístup, pak museli projít i studiem historických pramenů psychotroniky jejichž součástí je i český hermetismus.
Vícedimenzionální pojetí vnímání světa obsažené v hermetismu se pak projevuje hned při zrodu psychotroniky a je zabaleno v jejím interdisciplinárním pojetí a nutnosti spolupráce hned s patnácti již existujícími vědními obory. Tak co je to za disciplínu “ta psychotronika”, když potřebuje na to, aby se na konci šedesátých let vznikla a studovala psychotronické jevy pohltit a využít znalosti vlastně skoro celé oficiální vědy. Psychotronika není přece žádná vševěda. Problém je v tom, že se neví, kde začít. Nebylo zřejmé, kde je místo psychotroniky v systému vědy. Dnes, po 30 letech, je její místo a úloha daná vývojem.
Zakladatelé psychotroniky toto její “místo a úlohu” však ani netušili.
Psychotronika a parapsychologie
Parapsychologie a psychotronika jsou příbuzné disciplíny, ale nejsou jedním a týmž. Bylo by skutečně nesmyslné prosazovat psychotroniku, kdyby se zabývala tím, co parapsychologie a byla by tím parapsychologií s názvem psychotronika. Takovéto pojetí skutečně někteří lidé prosazují.
V atmosféře vývoje psychotroniky jako vědy se prosazují tendence zachovat psychotroniku a neslučovat jí s parapsychologií. Klíčovou roli v tom, aby mohla psychotronika být skutečnou samostatnou vědou oproštěnou od parapsychologie, aby měla vůbec smysl, spočívá právě v “místě a úloze psychotroniky v systému vědy”, kterou zde řešíme.
A skutečně psychotronika má své místo a svou úlohu, ale v tomto prvním článku na toto téma se mi ještě nepodaří tuto skutečnost vyjádřit naprosto přesně a srozumitelně. Na stránkách tohoto časopisu se k tomuto problému budeme vracet a tak vyzývám všechny k trpělivosti.
Vyřešení místa a úlohy psychotroniky v společensko vědním systému názorů na svět je spojeno se zrozením nové vědy, kterou nebude ze začátku každý ochoten přijmout. Tato věda se bude jmenovat psychotronika a vznikne z toho, co dnes je označováno jako pavěda psychotronika.
“Místo a úloha psychotroniky je spojená s přiřazením psychotroniky do prostoru integrace fyziky, chemie, biologie a psychologie za účelem řešení problému podstaty živé hmoty k níž se váže existence psychotronických jevů (integrace fyziky, chemie, biologie a psychologie zde není pojímána všeobecně, ale je selektivní tzn. že je realizovaná jen za účelem zaměření na řešení uvedeného konkrétního problému, tím spojuje jen dílčí hraniční oblasti uvedených disciplín)
Obr. 2) Vymezení prostoru existence psychotroniky
Jak si tedy můžeme místo a úlohu psychotroniky ve vědě představit?
Vezměme čtyři základní disciplíny tvořící jádro vědeckého poznání - fyzika, chemie, biologie a psychologie. Okolo tohoto jádra se druží všechny další disciplíny včetně filosofie, sociologie a fyziologie, které jsou pro psychotroniku rovněž významné.
Obr. 3) Místo psychotroniky v systému vědy podruhé
Prostor mezi zobrazovanými obory na obr. 3) lze vyplnit hraničními oblastmi fyziky, chemie, biologie a psychologie. Psychotroniku si pak lze představit jako vědní disciplínu syntetizující problematiku okrajových témat těchto oborů v jeden celek, který souvisí s pravým principiálním předmětem psychotroniky.
Psychotronika záhy po svém vzniku koncipována jako interdisciplinární obor řešící vztah hmoty - energie - vědomí, ale přes tuto šíři záběru se soustředila ve své 1. etapě vývoje jen na jevy telepatie, telegnoze, psychokinéze a bioterapie. A v 2. etapě rozšiřuje svou působnost do širších souvislostí popsaných modelem distančních interakcí. Až v 3. etapě se začíná naplňovat spektrum obsahu jejího definičního vymezení.
Problém psychotroniky a její základní myšlenka je postavená na tom, že to, co se rozprostírá v hraniční oblasti fyziky, chemie, biologie a psychologie má jeden společný prvek, na který se nahlíží jednou z pozice fyziky, podruhé z pozice psychologie, potřetí z pozice chemie a po čtvrté z pozice biologie. Tento společný prvek je jádrem, na kterém je možné postavit psychotroniku jako samostatnou vědu. Psychotronika tím získává svůj principiální předmět zkoumání a může si vytvořit svůj specifický aparát, který bude mít svou přesně vyhraněnou charakteristiku, stejně jako má fyzika, chemie, biologie a psychologie.
Psychotronický jev v takovéto vědě psychotronice, bude pak jen malá oblast z jejího obsahu, která z experimentálního pohledu je díky vlastnostem lidské psychiky nestabilní a má pravděpodobnostní charakter. Psychotronika se bude formovat jako nauka zkoumající informační procesy vázané na energetické stavy v živé hmotě, které mají své vnitřní a vnější projevy, z nichž jen část jsou ty, které dnes označujeme jako psychotronické jevy.
Informačně-energetický proces jako podstata živé hmoty má:
- informační projevy, které souvisí s organizací biologické hmoty
- energetické projevy, které souvisí s fyzikálními interakcemi
- látkové projevy, které souvisí s uspořádáním hmoty, k níž je vázán a chemickými reakcemi, jež jej doprovázejí (namísto “reakce” lze přiřadit “stavba”)
- projevy vědomí, které souvisejí s nutným poznáním pro zachování vlastní existence v adekvátní míře vývojového stupně živé hmoty
Obr. 4) Vymezení základního problému psychotroniky
Centrální problém psychotroniky je informačně-energetický proces v mikrokosmu hmoty, který z hlediska biologie je spojen s organismem živé hmoty a svým substancionálním morfologickým nositelem, z hlediska psychologie je spojen s vědomím a psychickými schopnostmi každé živé hmoty, z hlediska chemie je spojen s atomárním uspořádáním v molekulární struktury a její úlohou v hmotovém systému živé hmoty a z hlediska fyziky je spojen z vnějšími projevy (které se teprve učíme detekovat), pracovně označovanými jako psychotronická (distanční) interakce a čtvrté skupenství hmoty existujícím za nízkých teplot (studené plazmy tzv. bioplasmy). Zde pak již jasně vidíme spojitost s vymezením psychotroniky jako disciplíny studující vztah hmota - energie - vědomí u organisované hmoty, tedy organismů živé hmoty včetně člověka.
Rozpracováním těchto myšlenek se z psychotroniky stane autonomní věda. Specifickou zvláštností této vědní disciplíny bude její dvoupolární přírodovědní a společenskovědní charakter, který je v souladu s místem a úlohou psychotroniky v systému vědy.
Závěr
Psychotronika hledá organizační princip živé hmoty, který se zásadním způsobem podílí na existenci psychotronických jevů a má pravděpodobně rozhodující roli v evoluci živé hmoty. Souvisí:
1)- z pohledu psychologie s vědomím jako informačním procesem schopným organizace živé hmoty a zároveň “myšlení”, tedy zpracování informací, plnící primární funkci v zachování vlastní existence pro daný vývojový stupeň živé hmoty
2) - z pohledu biologie s hmotnou strukturou (“orgánem”- morfologickou substrukturou) organismu živé hmoty, která je nositelem informačního procesu (uvedené schopnosti /1/) organismu daného vývojového stupně
3)- z pohledu chemie s atomárním a molekulárním uspořádáním základního hmotného elementu (struktury), který je společným prvkem stavby nositele informačně - energetických procesů v živé hmotě (hmotné struktury /2/), pro všechny vývojové stupně živé hmoty
4) - z pohledu fyziky s vnějšími a vnitřními objektivně detekovanými projevy informačně-energetického procesu /1/ v našem světě, který se projevuje psychotronickou (distanční) interakcí a s ní spojenými psychotronickými jevy
S politování lze konstatovat, že dosavadní vývoj psychotroniky se obracel hlavně k bodu /4/ a to speciálně na psychotronické jevy spojené s tzv. distanční interakcí. Z takovéhoto úzkého pojetí psychotronika jako věda vzniknout nemohla, protože celé její pojetí bylo vytrženo z kontextu. Vyvedení psychotroniky z krize je spojeno s koncepcí v níž si vezme za své studium okolí podstaty živé hmoty od níž se psychotronické jevy odvíjejí.
Na závěr tedy musíme říci, že platí to co jsme o psychotronice řekli na samém začátku: “ Místo psychotroniky v systému vědy je na rozhraní vědních disciplín studujících živou a neživou hmotu a tím vlastně psychotronika zkoumá podstatu živé hmoty a s ní spojené psychotronické jevy”. Tento problém se před psychotronikou rýsoval i dříve, byl neustále v jejím pozadí, nebyl však reflektován.
Účelem těchto úvah bylo ukázat nejen na to, jaká je úloha a místo psychotroniky v systému vědy, ale i to v jakém vývojovém stadiu se v současnosti nachází. Psychotronika ve své 3. etapě vývoje směřuje do přírodovědy. Psychotronické jevy v této souvislosti se pro ní stávají součástí studia podstaty naší existence. Odtržení výzkumu psychotronických jevů od jejich podstaty neumožní vznik psychotroniky jako vědy. Proto nastolená koncepce je jedinou reálnou koncepcí, která se musí stát základní doktrínou v jejím dalším vývoji.
Oldřich Válek
Literatura:
1. Rejdák Zdeněk, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991
2. Rejdák Zdeněk, Guide to Psychotronigue, Carrllton 1988
3. Válek Oldřich, Prodromus scientia psychotronika (Předzvěst vědecké psychotroniky), Beroun 1999 (skripta)
4. Válek Oldřich, Širší pojetí lidské psychiky, Beroun 1999 (skripta)
O osobnosti B. Kafky velice pěkně pojednává jeho syn v článku “Kdo byl Břetislav Kafka” v knize Parapsychologie, v uvedeném článku hovoří:
“Otec se narodil 14. května 1891 v kovářské rodině Rudolfa Kafky jako nejstarší ze sedmi dětí. Ve svém rodišti Horním Kostelci vychodil školu a pak krátce pobýval na sochařské škole v Hořicích. Pro nemoc však studium přerušil a pracoval jako řezbářský dělník u firmy Červinka v Bílé Třemešné. Zde poznal svoji manželku Marii, se kterou se roku 1912 oženil. V době svého působení v Bílé Třemešné byl pozván, aby při stavbě Těšnovské přehrady vytesal hlavy kamenných chrličů.
V té době v sobě také náhodně objevil silné hypnotické schopnosti. Stalo se tak díky spiritistovi, místnímu řediteli školy, který byl svědkem toho, jak otec nevědomky uspal hypnotickým spánkem své dva kamarády ze stavby. Pak se otec s panem ředitelem pravidelně scházel a ten jej zasvěcoval do tajů jemu dosud neznámých jevů. Brzy zjistil, že mnoho lidí podléhá jeho hypnotickému vlivu, a začal tedy dělat pokusy z oboru sugesce a telepatie. Jelikož měl stále potíže se zdravím, začal se v té době zajímat také o přírodní léčitelství. Tento zájem spojil se stále se prohlubujícím zájmem o okultní vědy a neobvyklé schopnosti svého nitra začal intenzívně rozvíjet.
Postupem času získal schopné subjekty - citlivce, s jejichž pomocí vstupoval do podvědomí lidí a určoval postup léčení. Otcova popularita stoupala a návštěvnost byla v té době tak velká, že bylo nad lidské síly vše zvládnout. Pacientům se však plně věnoval, někdy až k vyčerpání, což popisuje v knize Experimentální psychologie.
Svou pomoc poskytoval zásadně bezplatně, naopak ještě z výtěžku svých knih podporoval studenty a přispěl ke koupi objektu ve Starých Hamrech - Oruni.
Nepřicházeli za ním jen nemocní, ale i lidé tázající se na jevy, které si nedovedli sami vysvětlit. Otec se vše pečlivě zaznamenával a postupem let sepsal knihu Parapsychologie, která tiskem dosud nevyšla.
Jméno Kafka často znamenalo poslední naději a vysvobození z útrap. Nebylo dne, aby někomu nepomohl, nikoho nedokázal odmítnou, neboť jeho křesťanské přesvědčení a lidskost nepřipouštěly opak. Jeho láska k bližnímu se však vždy nesetkávala s pochopením úřadů. V roce 1926 byl dokonce pokutován dvěma sty korun a v případě nezaplacení mu hrozilo dvacetidenní vězení. Celá záležitost byla nakonec vyřízena stokorunovou pokutou. Od nejútlejšího mládí prodělal otec množství chorob a úrazů - od zlomenin a poškození páteře, zánětu pohrudnice a kloubů až k srdeční vadě, později mu byla dokonce vyjmuta ledvina. Cvičením a pevnou vůlí však dokázal překonat všechny útrapy, sužující jeho fyzický i duševní život. Snad právě tyto životní peripetie a hluboká víra v Boha ho přiměly k světonázorové orientaci na pomoc bližním.
Těžištěm jeho badatelské práce byla zanedbávaná oblast - duše a duševní život člověka a jejich rozvoj. Tehdejší vědomosti v psychologii, parapsychologii, filozofii a lidovém léčitelství posunul o značný kus dopředu. Dokázal, že duševní vlastnosti a schopnosti člověka jsou nesrovnatelně vyšší, než si kdo vůbec umí představit. Ukázal také směr, jak tyto skryté síly člověka a přírody poznat a jak je využít pro dobro a zdraví lidstva.
Vědecké autority ho uznávají jako spoluzakladatele světové psychotroniky. Dokládá to například citace z knihy Telepatie a jasnovidnost, kde je řazen mezi takové kapacity, jako jsou Bechtěrev, Sinskair, Purkyně, a dokonce Einstein. Na výsledky jeho výzkumů v mnohém navazuje i dnešní věda. Jeho činnost přinesla také mnoho užitečných poznatků i pro praktický život.
Knize Nové základy experimentální psychologie předcházel kniha, která vyšle v roce 1925 pod názvem Svítání v duši. Následovaly další dvě knihy - Člověk zítřka a kultura rozumu a vůle.
V současné době dochází k serióznímu přehodnocování výsledků otcových výzkumů. V odborných kruzích se potvrzuje, že výsledky jeho bádání předstihly dobu o několik desetiletí a že mnohé, k čemu dospěl, čeká na další ocenění.
Vzhledem k otcově zásadovosti nedocházelo k širší propagaci jeho díla. Nepřipouštěl také žádné tendenční zásahy do svého díla. Jeho knihy byly v uplynulých čtyřiceti letech na indexu, byly vyřazeny ze všech knihoven a jejich vydávání nebylo povoleno.
Knihy jsou psány srozumitelným jazykem a jsou určeny nejen trpícím, ale všem, kdo touží po svém sebezdokonalování.
Otec předčil svou dobu i v otázkách životosprávy. Už před více než šedesáti lety zjišťoval pomocí subjektů, jakou energii strava vyzařuje. Na základě těchto pokusů doporučoval lidem ovesné vločky, naklíčené obilí a co nejvíce syrové potravy, především zeleniny, jež vyzařuje nejvíce životadárné energie.
Po druhé světové válce byl pozván do Spojených států ke spolupráci s tamějšími odborníky a do Austrálie na univerzitu v Melbourne. Nikdy těchto pozvání nevyužil a po roce 1948 toho litoval. Tehdy mu byla zakázána veškerá výzkumná činnosti a nastala doba perzekucí: vyvlastnění obtížně založeného podniku, výslechy, duševní vydírání, domovní prohlídky.
Přes těžké životní zkoušky otec nezahořkl a dál pomáhal bližním, jak mohl. Neuplynul snad den bez nějaké návštěvy. jedni prosili o radu, jiné ho chtěli poznat osobně. Většina debat byla do konce jeho života na vysoké úrovni. Byl dobrým vypravěčem a pozorným posluchačem. Nadšeně se účastnil nekonečných debat o politice, byl však naprosto důvěřivý a často na svou důvěřivost doplácel. Těšil se a doufal. bohužel se nedočkal ani roku 1968. 27. srpna 1967 zemřel na mozkovou mrtvici.
Literatura:
Kafka Břetislav, Parapsychologie, Road Praha 1992
Poznámka:
K dílu B. Kafky se na stránkách tohoto časopisu budeme vracet.
Redakce
Terminologický slovníček: BIOKOMUNIKACE
Biokomunikace je schopnost živých organismů vzájemně komunikovat, distančně předávat a přijímat informace pomocí vlastních mechanismů, které se uplatňují i za hranicemi rozsahu schopnosti smyslů, percepční a receptorické činnosti. Kvalita přenášených informací odpovídá stupni organizovanosti živé hmoty.
Pro biokomunikaci je v literatuře nejčastěji používáno termínů: telepatie, telepatický přenos, Extra Sensory Perception, telestezie, Mental Radio (U. Sinclair).
Při biokomunikaci dochází k distančním interakcím mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a ostatními živými organismy a mezi živými organismy navzájem.
Biokomunikace má spontánní, experimentální nebo cílený charakter.
Přenos informace může překlenout vzdálenost jak několika metrů, tak několika tisíc kilometrů.
Případy spontánní telepatie, které na sebe upoutaly pozornost jako první, jsou vázány na intenzívní citové prožitky, spojené většinou s nehodou, nemocí nebo úmrtím. Osoba blízká člověku, kterému se něco stalo, prožívá ve formě jasné halucinace současně s ním zážitky, jakoby sama byla průběhu událostí přítomna. Příjem informace může mít i slabší intenzitu, percipient může cítit jen určité zneklidnění s neuvědomělým zaměřením na určitou osobu.
V experimentální telepatii se induktor soustředí na kresby nebo symboly karet, které má percipient o něho vzdálený nakreslit nebo uhodnout. Při kvalitativních experimentech každý z experimentů již sám o sobě je důkazem přenosu informace, např. přijme-li přibližně stejný obrazec. Při kvantitativních experimentech je mnohokráte vysílán omezený počet symbolů, známý předem jak percipientu, tak induktoru. Nejčastěji se používá tzv. Zenerových karet o pěti symbolech - kříž, čtverec, hvězda, vlnovky, kruh. Zda k telepatickému přenosu došlo, či nikoliv, rozhodne statistické vyhodnocení. Jednou z nejznámějších pokusných osob ve světě pro kvantitativní testování je Čech, pan P. Štěpánek.
Prof. S. Manczarski, prof. I. M. Kogan a prof. A. S. Pressman usilují o vysvětlení dálkového přenosu mezi lidmi na základě elektromagnetických vln. Prof. S. Manczarski zjistil, že představa obrazce umístěného v impulsátoru, produkujícím elektromagnetické vlny, se přenáší lépe než bez něho. Prof. L. L. Vasiljev zastával hypotézu neelektromagnetické: přenos se děje za pomoci dosud neznámé energie. Prof. J. B. Rhine vylučoval jakékoli energetické agens.
Spontánní telepatie podnítila vědce k soustavnému bádání a výzkumu psychotronických fenoménů. Dálkový přenos informace byl sledován převážně mezi lidni. Poslední výzkumy však ukázaly, že schopnost k dálkovému přenosu informace je přirozenou a běžnou vlastností živé hmoty.
Podle distanční interakce v rámci živé hmoty rozdělujeme biokomunikaci na druhy:
- distanční interakce člověk - živočich
- distanční interakce živočich - živočich
- distanční interakce člověk - rostlina
- distanční interakce živočich - rostlina
- distanční interakce rostlina - rostlina
- distanční interakce na buněčné úrovni a v níže organizované živé hmotě
Poznámka redakce:
Percipient je příjemce informace cestou biokomunikace (telepatie).
Induktor je vysílatel informace cestou biokomunikace (telepatie).
Agens je zde myšleno jako přenosové médium informace při biokomunikaci (telepatii).
Vymezení pojmu biokomunikace je podle Z. Rejdáka.
Redakce
Literatura:
Rejdák Zdeněk, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991
Jednoho podzimního dne roku 1993 jsem vstoupil do dětského pokoje a s údivem pozoroval, jak můj syn je schoulený pod dětským stolečkem a celý se klepe. Byl jsem překvapen a zeptal se ho: “Co se Ti stalo?” Pořád se chvěl, až po chvíli odpověděl : “Zavírá se Slunce.”
Byl jsem skutečně zmatený. Copak se může zavírat Slunce? Pohlédl jsem z okna a viděl, že je obloha zatažená těžkými šedočernými mraky. Bylo krátce před polednem, asi tak jedenáct hodin.
Trpělivě jsem vyčkával, až se můj klouček uklidní. Když viděl, jak s napětím očekávám jeho odpověď náhle zvážněl a zklidnil se. Koukal na mně a svými očky mi prozrazoval, že má přítomnost mu dává sílu a vrací ztracenou odvahu.
Poněkud klidněji opakoval: “Zavírá se Slunce.” Ani nyní jsem však nechápal význam jeho slov.
“Jak zavírá se Slunce, co tím máš na mysli?”
Znovu se rozhostilo ticho. Cítil jsem, že se stalo něco důležitého, a tak jsem byl stále trpělivý a plný očekávání. V duchu jsem si uvědomil, jak vyrostl, pět let uběhlo jako voda. Nakonec chlapec říká: “Byl tady hlas a ten mi řekl: “Zavírá se Slunce”.
“Jaký hlas, odkud přišel?”
“No tady ,od Vendulky.”
Až teď jsem si všiml, že zde spokojeně spí na Martinově posteli, jen tak bez pokrývky. Usnula asi, když si hrála se svou nejmiléjší panenkou Leničkou.
Až do oběda jsem pak poslouchal Martinovo vyprávění.
* * *
Přišel jsem zvenku domů pro Vendulku, aby si šla se mnou hrát. Našel jsem ji tu, jak spinká. Chtěl jsem jí vzbudit, ale nějaká síla mě držela a já se nemohl ani hnout. Pokojíček naplňovalo světlo, které ne že by svítilo, ale spíše pálilo. Ano, pokoj naplňoval žár, který byl všude okolo mně a naháněl mi hrůzu. S příchodem strachu však zmizela má strnulost a já se schoval pod stůl.
Žár v místnosti pomalu ustával, vlastně ne, jen se stahoval do tvaru obrovské koule visící ve vzduchu mi téměř na dosah. Koule se začala vybarvovat od nevýrazné červeně ke skutečně rudé a postupně se měnila ve zlatistou. Pak promluvila a několikrát řekla: “Zavírá se Slunce”, zavírá se Slunce.” Ten hlas zněl odevšad, byla ho plná místnost, byl i ve mě.
Koule se zmenšovala a pak, jako když oko skryje sebe za víčko začala mizet. Přitom jsem pořád slyšel opakující se stále slaběji: “Zavírá se Slunce”.
* * *
Celý příběh bych nebral vážně a zapomněl na něj, kdyby za tři dny ke mně Martin nepřišel a sám, z ničeho nic, mi řekl, že tu kouli a ten hlas již viděl a slyšel po druhé. Přesně si nepamatoval kdy, odhadem něco přes rok zpátky, ale s jistotou věděl, že to bylo v noci a maminka nebyla doma. Vzbudila ho a když mně volal, tak jsem nepřicházel, proto měl takový strach. A tak jsem si tento příběh zapsal do svých poznámek.
* * *
Oba případy se staly po třetím roku věku dětí, poprvé bylo Martinovi tři a po druhé Vendulce. Tyto příběhy symbolizují vydělení člověka z luna přírody, tak jak to zobrazují filosofická učení starých kultur. V kabalistickém učení se např. hovoří o návštěvě anděla smrti, který člověka za života navštíví několikrát a při poslední návštěvě jej odvádí na onen svět. Zde však není prostor pro rozebírání těchto učení.
S třetím rokem věku člověka se mění jeho vazba k přírodě na vazbu ke společnosti. Člověk začíná být zavislý na verbální komunikaci a jeho neverbální schopnosti pomalu usínají. Řada lidí ve svém životě touží po návratu k přírodě v duchovním smyslu a snahou o tuto sounáležitost přicházejí na scestí bodu obratu. Jen nepatrné množství však nachází to co hledali. Z této malé skupinky lidí se rekrutují jedinci, kteří mají výjimečné schopnosti, které souvisejí s psychotronickými jevy.
Jan Fárek
Témata článků, na které hledáme zpracovatele pro tento časopis na tento rok.
Naše redakce oslovila významné badatelé v oboru psychotroniky, ale někteří z nich zatím z různých důvodů se nemohou podílet na tvorbě tohoto časopisu a tak se obracíme na ostatní badatele v celé republice, aby přispěli svou prací ke společnému dílu - psychotronice.
Snahou redakce bude u časopisu dodržovat standardní protokol, zvláště na začátku to však nebude možné dodržet. Níže jsou stanoveny jednotlivé části časopisu, velikost příspěvku ve stranách je třeba brát s ohledem na formát A5 tohoto časopisu.
1- úvodník 1-2 strany
- pojednává o nějakém obecném problému, který osloví čtenáře a bezprostředně se dotýká psychotronické problematiky i lidí, kteří se jí zabývají, postoje odpůrců psychotroniky, které můžou být pro psychotroniku plodné apod. (zpracovává redakce)
2- historie 2-7 strany
- podmínky vzniku a vznik psychotroniky, proč psychotronika a ne parapsychologie, záměr pojetí psychotroniky, vymezení oblasti zkoumání přírodních jevů, osobnosti zakládající psychotroniku, základní ideje apod.
- Psychotronika, parapsychologie a psychoenergetika
- Existence psychotroniky v letech 1967 až 1983
- Existence psychotroniky v letech 1984 až 1999
3- a) psychotronika - filosofie 2-7 strany
- místo a úloha psychotroniky ve vědě a společnosti, rozdělení psychotroniky na dvě oblasti: “psychotroniky klasické”, ve smyslu jejího prvotního pojetí a tzv. “psychotroniky s duší”, ve smyslu snahy o návrat duchovního rozměru do života člověka a s tím spojených morálních prvků apod.
- Psychotronika jako fyzika živé hmoty
- Pansofie a psychotronika
- Základní filosofické otázky psychotroniky
b) psychotronika - psychologie 2-7 strany
- role existující psychotronické interakce mezi lidmi a jejich vztah k lidské psychice, psychotronické fenomény ve vztahu k individuálnímu subjektu a pod.
- Psychologické pozadí psychotronických jevů
- Rozšířené vědomí
- Dálkové pokusy s telepatií
- Hypnóza v psychotronice
c) psychotronika - sociologie 2-5 strany
- role existující psychotronické interakce mezi lidmi v sociálních interakcích při fungování elementárních společenských buněk, skupin lidí - rodina, sekty, kolektiv, tým na pracovišti apod.
- Sociologické pozadí psychotronických jevů
- Uplatňuji se psychotronické vztahy v rodině
- Davová psychóza
- Sekty a fanatismus
d) psychotronika - fyzika 2-7 strany
- vliv psychotronické interakce na fyzikální jevy a děje, verifikace existence psychotronického působení vědomí člověka na prostředí a objekty v něm apod.
- Psychotronické působení na fyzikální procesy
- Psychotronická interakce
- Možná fyzikální základna psychotroniky
- Kahudovy psychoenergetické pokusy
4- osobnosti JČSBP 1-3 strany
- postupné popisy, autobiografie významných osobností, které vytvářely předpoklady vzniku psychotroniky a taktéž osobnosti světové parapsychologie apod.
- Karel Drbal
- Jaroslav Stuchlík
- František Kahuda
5- rozhovor s badatelem 1-3 strany
- rozhovor s člověkem, který se celý život zabývá problematickou psychotroniky a své bohaté zkušenosti může sdílet s našimi čtenáři, zároveň jejich krátké představení apod. (zpracovává redakce)
6- stránka pro čtenáře 1 strana
- náměty, připomínky, diskuse .... ze strany čtenářů apod.
7- životní příběhy 1-3 strany
- události v životě obyčejných lidí, které jsou zajímavé a souvisí psychotronickou problematikou , tento rok autentické vyprávění dětí
- napište své příběhy
8) Speciální témata 2-7 strany
- Biologická plasma
- Psychotronika s duší
- Fenomén bioterapie
Dále zpracovává redakce:
9) Definice 1 strana
- zde bude vždy uvedena definice základního pojmu z oboru psychotroniky, podle některého z badatelů, nebo citace z literatury
10) Co je psychotronika? strana č.1 na obálce
- zde bude vždy uvedena formulace psychotroniky podle některého z badatelů, nebo citace z literatury
11) Motto strana č.2 na obálce
12) Z činnosti JČSBP strana č.3 na obálce
13) Slovo na obálce strana č.4 na obálce
Zveřejnění základní části stanov JČSBP
Hl. I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
1. Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice (dále jen JČSBP) je dobrovolná nezávislá zájmová, nepolitická a nezisková organizace ve formě uzavřeného společenství, působící na území České a Slovenské republiky.
2. JČSBP není zatím samostatnou právnickou osobou.
3. Záměrem JČSBP je tento rok se stát samostatnou právnickou osobou a do dvou až tří let založit Nadaci pro psychotronický výzkum.
4. JČSBP neslouží k tomu, aby se jejich členové na veřejnosti zviditelnili, ale k tomu, aby naplňovali poslání této jednoty a psychotroniky samotné.
5. Platnost těchto stanov je od 8.4. 1999 do 31.12.1999, pro rok 2000 budou na základě zkušeností zpracovány nové stanovy.
Hl. II POSLÁNÍ A CÍL JČSBP
1. Základním poslání je sjednotit úsilí badatelů a příznivců v oboru psychotroniky ke společné tvořivé činností, realizovat některé elementární (základní) výzkumné projekty na tomto zatím málo poznaném poli lidského poznání a vytvořit tím předpoklady pro vstup psychotroniky na akademickou půdu.
2. Vymezení úkolů JČSBP:
- sdružovat badatele v oboru psychotroniky a její příznivce pod společnou střechu
- vytvářet prostor seberealizace všem členům JČSBP na poli psychotroniky
- soustřeďovat a rozšiřovat nejnovější poznatky z psychotroniky
- vytvářet podmínky pro otevřenou odbornou diskusi k řešení otázek rozvoje psychotroniky
- vydávat časopis CESTY PSYCHOTRONIKY, kde se bude prezentovat JČSBP, výsledky práce jejich členů a psychotronika samotná
- vzdělávat členy JČSBP a ostatní zájemce v psychotronické problematice
- spolupracovat s organizacemi, institucemi a osobami, jejichž činnost se dotýká psychotroniky
- vytvářet základy psychotroniky jako přírodní vědy
Redakce
Oslovení badatelů a příznivců psychotroniky
Založení společenství
Vážení přátelé dne 9. 3. 1999 byla založena Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice (JČSBP). Nabízíme Vám možnost členství v naší Jednotě. V případě Vašeho hlubšího zájmu o práci v oboru psychotroniky Vám umožníme spolupráci na činnosti a akcích organizovaných naší Jednotou.
Někteří z Vás se psychotronikou zabýváte delší dobu nebo i celý život, byla by opravdu škoda, kdybyste se nestali členy vznikajícího společenství badatelů v oboru psychotroniky a nezúročili své zkušenosti a znalosti.
Jednotu českých a slovenských badatelů v psychotronice budujeme z přesvědčením, že se nám společným úsilím podaří vytvořit takový kredit psychotroniky, který bude akceptovatelný i na akademické půdě. Pak se skutečně pro nás otevřou nové možnosti a oficiální cesty poznání.
Veškeré další informace se dovíte na první Konferenci JČSBP, na kterou budete pozváni jestliže projevíte ochotu stát se našimi členy , ať již jako badatelé, dopisovatelé, kritici a příznivci psychotroniky.
Úlohou badatelů je podílet se na výzkumu a přednášet v oboru psychotroniky, psát odborné články do časopisu “Cesta psychotroniky”, propagovat psychotroniku na veřejnosti a pod.. Badatele v oboru psychotroniky můžeme vymezit jako vědce, specializovaného odborníka a nebo amatéra zabývajícího se především hraniční oblastí fyziky, chemie, biologie, psychologie a sociologie, ve které se objevují nekauzální jevy s ohledem na jmenované disciplíny, jevy které mají psychotronickou kauzalitu - psychotronické jevy atd.
Úlohou dopisovatelů je psát odborné články a studie. Zde se řadí také ti, co buď nechtějí popř. nemohou přednášet, cestovat a pod.
Úlohou kritiků je podávat seriózní kritiku na vše, co se týče oboru psychotronika.
Příznivci nemají speciální úkoly, jsou to všichni čtenáři tohoto časopisu a zájemci o psychotroniku, kteří rádi navštěvují přednášky nebo jiné odborné akce v oboru. Tito mají právo být vyrozumění o akcích JČSBP, aby se jich dle své úvahy mohli zúčastnit.
Zvláštní skupinu tvoří dorost, tj. zájemci o psychotroniku od 15 let.
Přijetí nabídky o členství bude potvrzeno Vaší přihláškou do společenství. Platnými členy společenství se však stanete až po splnění kritérií stanov JČSBP, která přesně určují pravidla fungování společenství a práva každého člena.
Možnost zjištění bližších informací v ČR na telefonu O311\611435 O. Válek nebo v Kanceláři JČSBP 02\83842063 S. Štarman, v SR pobočka Bratislava 0903\348677 L. Matula nebo 07\45924455 A. Sandor. Pokud budete telefonovat, volejte v čase od 19 do 20 hodin.
Koho hledáme
Při jednom setkání pan Žert vyprávěl své zážitky z přednášek v oboru psychotroniky. Mimo jiné hodnotil kvalitu svých posluchačů: “Polovina frekventantů na některých mých kurzech patřila do péče psychiatra”. Ano někteří lidé hledají v lidech co propagují psychotroniku a nebo se za psychotroniky prohlašují pomoc, myslíme si však, že by pro ně bylo lépe kdyby ji hledali u odborníka. Když ne u psychiatra, tak u psychoterapeuta nebo psychologa. Na druhé straně si myslíme, že by člověk neměl svěřovat svůj osud do cizích rukou a měl by sám o svém životě rozhodnout. Takovým lidem, kteří hledají pomoc pro sebe a pro své blízké, doporučujeme tento časopis, aby prohlédli a nečekali od psychotroniky zázraky.
Nehledáme lidi, kteří by se chtěli v psychotronice vyškolit a pak nabyté znalosti zneužívat a ani takové lidi, kteří staví psychotroniku na mystériích a záhadách a nebo se pod jejím jménem nečestně obohacují.
Do společenství JČSBP hledáme seriózní badatele, průkopníky, vědce, specialisty, učitele, amatéry, nadšence, sponzory a pod., kteří svou odborností, znalostmi, popř. různými prostředky a dary jsou ochotni přispět k rozvoji vědecké psychotroniky. Zvláště hledáme fyziky, biofyziky, biology, fyziology, psychology, sociology, filosofy a překladatele, kteří by byli ochotní podílet se na shromažďování a vyhodnocování materiálů týkajících se hraniční oblasti jmenovaných disciplín a psychotroniky.
Problematiku psychotroniky lze dnes po třiceti letech jejího vývoje poměrně přesně přírodovědecký vymezit, což vytváří podmínky pro seriózní zkoumaní jejich jednotlivých dílčích problémů.
Všichni, kdo mají zájem o členství v Jednotě českých a slovenských badatelů v psychotronice, se můžou přihlásit tak, že vyplní přihlášku a zašlou ji do Kanceláře JČSBP. Kdo má zájem jen o odebírání časopisu Cesty psychotroniky, přihlašuje se rovněž přiloženou přihláškou, v níž zaškrtne kolonku “příznivec” a “odebírání časopisu” A = ano. Příznivce , který odebírá časopis neplatí členské příspěvky.
Vedení JČSBP
Zpět na seznam vydaných časopisů