CESTY PSYCHOTRONIKY Ročník 1 (1999)
číslo 2
Co je psychotronika ?
Dnes po 30 letech existence psychotroniky se tento obor jeví jako disciplína zabývající se základními principy existence živé hmoty, které se uplatňují i v životě člověka a jsou doprovázeny zdánlivě z přírodovědeckého pohledu nekauzálními jevy, jedná se o jevy, ze kterých část označujeme jako psychotronické.
Psychotronika se tak jeví jako věda zabývající se vztahem hmoty, energie a vědomí v souvislosti s tzv. psychotronickou interakcí. Ve vztazích mezi hmotami pak psychotronika hledá skryté veličiny, či parametry, které jsou zatím přírodovědě neznámé. Skryté parametry lze spojit s projevy dosud neznámých forem informace a vědomí.
Oldřich Válek
Prodromus scientia psychotronika, 1999
Motto:
Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice
Bez existence lidského vědomí by nevznikla současná kultura a nebylo by poznání, které je základem naší civilizace. Psychotronika nahlíží na lidské vědomí ne jako na produkt společnosti, ale jako na produkt přírody. Schopnosti našeho vědomí projevující se v každodenním životě jsou jen zlomkem toho co nám bylo dáno. Psychotronika právě zde mapuje některá bílá místa v poznání naší psychiky.
Cesty psychotroniky
Tento časopis hledá pomalu svoji podporu, protože nepropaguje “mystérium psychotroniky”, ale její vědeckou podobu, která se stává přitažlivá až při hlubších znalostech v oboru. Skutečných badatelů v psychotronice je pravděpodobně mnohem méně než se předpokládalo a tak se původní záměry a koncepce JČSBP a tohoto časopisu, poněkud vzdalují, považujeme je však stále za dosažitelné.
Důležité informace o JČSBP a jejím časopisu
Společenství JČSBP bude transformováno na volné sdružení s velice benevolentními stanovami, umožňujícími činnost na základě dohody jejich členů bez jinak nezbytných formálních úkonů. Vlastní činnost bude zatím spočívat v registraci a výběru vhodných badatelů pro další práci a shromažďování potřebných materiálů v oboru psychotroniky.
Časopis Cesty psychotroniky nyní již je zveřejňován na Internetu a nabývá charakter internetových novin.
Papírová forma je zatím nákladná a bude dělána jen na požádání v několika výtiscích.
Systém tvorby časopisu bude dále podléhat takovýmto pravidlům:
1- příspěvek je nutné zaslat do internetové schránky E-mail: JCSBP@ POST.CZ v textovém editoru Word, nebo na disketě do kanceláře
2-příspěvek bude zveřejněn bez korektur po rozhodnutí redakční rady a za jeho obsah si ponese zodpovědnost sám autor
3- časopis vyjde po shromáždění 30 stran textu formátu A5 a bude následně zveřejněn na Internetu WWW.FSOFT.CZ/RF/CASOPIS/RF2.HTM
4- kdo bude mít zájem o písemnou formu musí o ní požádat redakci a zaplatit předem cenu časopisu i poštovného
Psychotronika ve vědeckém poznání
Terminologický slovníček: BIOTELEGNOSE
Myslí napájené elektrické obvody
Zpět na seznam vydaných časopisů
Zdroj potíží psychotroniky
Psychotronika jako každá vědecká disciplína překonává ve svém vývoji složitá období. Problémy, které jsou u ní zdrojem potíží, se však nenacházejí v ní samotné. Problémem je totiž její zdánlivý nesoulad se současným stavem vědy. Vědu prosazují lidé a v jejich přístupu narážíme na úskalí spojené s jejich myšlením, které je propojeno s fungujícím systémem vědy.
Nové myšlenky a především nové poznatky, které vybočují se stávajícího systému vědy a postrádají bezprostřední praktické použití, jako je tomu v psychotronice, se tak z důvodu tohoto nesouladu se stávající situací jen pomalu prosazují, přitom můžou mít zcela zásadní charakter. Jedním z důvodů daného stavu je, že nové jevy a zákonitosti nejsou při svém zrodu dány bezprostředně do kontextu se známými poznatky a není tedy zřejmá návaznost na již známé jevy a zákony, což je největší problém psychotroniky. Tyto souvislosti se mnohdy musí pracně hledat a přijetí nových jevů je pak otázkou několika desetiletí. S odstupem času se však stávají součástí obecného povědomí a jsou brány za naprosto přirozené a normální.
Psychotronice zatím třicet let její existence nestačilo k tomu, aby psychotronické jevy byly uznány za přirozené.
Paradigma
Neochota přijímání a chápání nových věcí spojená se setrvačností myšlení postaveného na již zavedených poznávacích modelech, je ve vědě známá. Vědecké teorie mají své přesné vnitřní osnovy, které tvoří kostru poznávacího aparátu vědy a jsou základem logického aparátu myšlení.. Tato kostra zpravidla tvoří uzavřený systém, který nepřipouští změny. Přesně charakterizuje stav vývoje vědy v dané vývojové etapě a je základním prvkem jejího rozvoje, tvoří zpravidla její “vůdčí myšlenku”. Označujeme ji paradigma. S paradigmatem souvisí tzv. “paradigmatické vidění světa”, tj. vidění odvislé od fungujícího systému vědy, které je pevně zakotveno v myšlení člověka. V konečném důsledku to způsobuje, že si člověk nepřipustí nic co “vybočuje”, a to s čím přichází psychotronika vybočuje velice silně.
Za příklady projevu paradigmatu v myšlení se často uvádějí historické těžkosti spojené s prosazováním stavby první lokomotivy a železnice. Řada vědců tehdejší doby byla proti, protože se domnívali, že hladký kov kola a kolejnice bude po sobě klouzat a lokomotiva nebude schopna tahat těžké náklady. Je charakteristické, že vědci, kteří vystupují proti novým objevům a vynálezům, se obvykle odvolávají na vlastnosti přírody a přírodní zákony. Dalším příkladem, který se často uvádí a stojí za to uvést ho i zde, je potíž s přijetím teorie relativity, která zavádí proměnnost délky (kontrakci) a času (dilataci) u pozorovaných procesů v závislosti na jejich pohybovém stavu vůči pozorovateli. Psychotronický jev telepatie (podle stávajícího paradigmatu), také nemůže být údajně realizován fyzikální interakcí, protože signál elektromagnetických vln generovaných mozkem podle fyziky stačí svým výkonem jen na několik metrů. Hovořit o tisících kilometrů je tedy nesmyl.
Paradigma ve vědě hraje svoji důležitou roli, je základním podněcovatelem jejího rozvoje a to až do chvíle, kdy se stává její brzdou.
Tím že paradigma vládne v rozvoji vědy, vytvářejí se uměle hranice “možného” poznání. Tyto hranice je možné překonat jedině tím, že budou stávající paradigmata překonaná a budou přijata nová, schopná přijmout nové zákony určující nové hranice poznání.
Psychotronika jako “škatulka”
Dnes žijeme v době, kdy každý další nový objev vyžaduje stále větší technické, personální a finanční zázemí. Technické prostředky a finanční limity determinují možnosti poznání, ta tam je doba samostatných badatelů pracujících s několika jednoduchými pomůckami. Přesnost vědeckého poznání vyžaduje mnohdy tak nákladnou přístrojovou techniku, že si ji mohou dovolit jen světové velmoci. Pro ostatní pak jen zbývá pole teoretického výzkumu, tzv. myšlenkových experimentů a koncepčních představ. A psychotronika se bohužel pohybuje právě zde.
Psychotronika plní dnes funkci “přihrádky”, do které jsou přiřazovány některé přírodní jevy, okolnosti jejich vzniku a poznání s nimi spojené. Od konce šedesátých let sběr informací o psychotronické problematice řídí její zakladatelé. Poslední žijící badatel ze zakladatelů psychotroniky je pan Rejdák, jeho pracoviště dříve plnilo uvedenou funkci v celém rozsahu problematiky psychotroniky. To však zaniklo a posledních deset let nebyla základní jmenovaná funkce psychotroniky splněna. Existuje samozřejmě celá řada dalších badatelů tito jsou však většinou zaměření na dílčí témata psychotroniky. Úlohou JČSBP je sjednotit tyto samostatné specializované badatele, soustředit informace do jednoho zdroje a ty poté zpětně všem poskytnout , ostatní zájemce nevyjímaje.
Naši předchůdci měli velmi těžkou úlohu a sami nevěděli přesně, co v přírodovědě hledat, co z jejího poznání patří do škatulky “psychotronika”. Proto byl sběr informací zaměřen na samotnou problematiku mimosmyslového vnímání a psychokineze. Byly tedy v podstatě sbírány informace o parapsychologii, které byly pak prezentovány pod hlavičkou psychotroniky. Tento postoj však nesvědčil o serióznosti psychotroniky a také ji to bylo dáváno najevo.
Několik posledních desetiletí je ve vědě příznačným trendem zvyšování přesnosti a můžeme říci, že až v současnosti je rozlišovací mřížka dostatečně jemná na to, aby bylo vytvořeno “síto”, přes nějž bude do psychotroniky “padat” jen to, co je tam třeba.
Klíčem k shromažďování materiálů z oblasti přírodních s společenských věd je nová doktrína psychotroniky.
Proč je psychotronika v krizi
Psychotronika stagnuje, protože za posledních více jak deset let značně polevil zájem lidí vkládat do ní svou práci. S tím souvisí i to, že nejsou v psychotronice zapracovány ani poslední výdobytky vědy a psychotronika se za takové situace stává historickou záležitostí.
Psychotronika a výzkum
Kdo četl první číslo tohoto časopisu, ví že v zakládajících stanovách Jednoty českých s slovenských badatelů v psychotronice, je zřízení Nadace pro psychotronický výzkum. Její zřízení je plánováno za dva až tři roky. Tak dlouho by totiž mělo trvat shromažďování základních materiálů podle uvedeného klíče. Se vznikem nadace se rozběhne i základní výzkum.
Základní výzkum se definuje jako oblast výzkumu, která nevede k bezprostředním aplikacím, respektive se od něho neočekává žádný přímý praktický užitek. Z historie však víme, že základní výzkum často poskytuje zcela netušené a předem neočekávané využití. Základní výzkum je směrován primárně na pokrok v poznání, tím jsou jeho cíle v podstatě neznámé, jen mlhavě tušené. S touto skutečností vyvstane problém nalezení podpory a sponzorů. Kdo si může dnes dovolit financovat něco, od čeho nelze předpovídat výsledek. Něco jiného je to u aplikačního výzkumu, který řeší konkrétní úkoly se stanoveným cílem. U takovéhoto výzkumu není tak složité nalézt podporu, zvláště když výzkum souvisí s výrobními programy a pod.
Druhou stránkou časového odstupu vzniku nadace od vzniku Jednoty českých s slovenských badatelů v psychotronice je vyhledání výjimečných talentů, badatelů v psychotronice, kteří na námi iniciovaném výzkumném projektu budou spolupracovat.
Základní výzkum poskytuje vždy nutný nezávislý předpoklad pro každý pokrok. Nemůžeme sice spolehlivě předpovědět, jaký bude mít praktický užitek, ale zkušenost nás učí, že nic nepřijde nazmar. Chceme-li dosáhnout pokroku v poznání psychotroniky, musíme rozjet základní výzkum a činíme tak v dobré víře a s nadějí, že se vložené prostředky vrátí.
Pro badatele v psychotronice jsou u nás university zavřeny, což znesnadňuje práci a vede k amatérskému výzkumu. Amatérský výzkum se nám však jeví lepší, než výzkum žádný. Bohužel proklamovaná nutnost absolutní svobody ve vědeckém bádání, ke které by měly university dávat prostor, aby naplnily své “poslání základního výzkumu”, u nás neplatí.
Informace je forma hmoty
Na závěr uvádím nové paradigma vystupující s problematikou psychotroniky , které bude třeba do vědy přijmout: “Všechny elementární částice mají korpuskulární, vlnové a informační vlastnosti.”
Zjednodušeně můžeme říci, že: “Korpuskulární vlastnosti se projevují strukturální stavbou jednotlivých fází hmoty (fyzika hmotných struktur), vlnové vnitřními a vnějšími fyzikálními interakcemi spojenými s energetickými projevy hmoty a existencí fyzikálních polí (fyzika interakcí) a informační ještě přesně neznáme, ale pravděpodobně se jedná o spojitost s neměnnosti vlastní existence a ji odpovídající interakční schopnosti (organizační faktor) v čase, která se projevuje interakcemi přesahujícími hmotný a energetický rozměr, t.j. informačními interakcemi spojenými i s psychotronickými jevy a existenci hmoty živých forem (zde bychom mohli hovořit o informační fyzice).”
Psychotronika staví tedy na tom, že základní stavební elementy hmoty, jak u živé, tak neživé formy jsou stejné, na tom není nic zvláštního. Různé podoby konkrétní hmoty se však liší tím, že jeden z faktorů uvedených elementů má za daného stavu převahu, která se projevuje v celkovém stavu hmotného systému a určuje tím jeho vlastnosti.
Informace je pro psychotroniku forma hmoty, podobně jako energie, tuto formu však zatím nedovedeme popsat.
Šéfredaktor
Psychotronika ve vědeckém poznání
Místo a úloha psychotroniky v systému vědy
Psychotronika se nachází v systému vědy na pomezí disciplín studujících živou a neživou hmotu. Toto položení psychotroniky koresponduje s tím, že spojuje část psychologie, biologie, chemie a fyziky k řešení základního problému “vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce.” Popisně je tento problém řešen na základě vymezení tzv. informačněenergetického procesu, který svým pojetí přesahuje jmenované vědní disciplíny, dotýká se však jejich hraničních oblastí.
Informačněenergetický proces, který je ústředním problémem psychotroniky je bezprostředně spojený s existencí biologické hmoty a jejím fyzikálním, chemickým a psychologickým obsahem. Fyziku přesahuje tím, že nemá jen fyzikálněenergetický charakter, ale je i procesem informačním, který je nositelem organizačního faktoru hmoty. Biologii přesahuje tím, že nemá návaznost jen na biologickofyziologický proces, ale je ve spojitosti i s psychologickým procesem. Chemii přesahuje tím, že v souvislosti s ním se v organismu neodehrávají prosté chemické reakce, ale jsou řízené informačním procesem (vědomí). Psychologii přesahuje tím, že není abstraktním pojmem, ale konkrétním v přítomnosti existujícím procesem, jehož informační stránka má ve hmotě funkci organizačního faktoru, kterému přiřazujeme abstraktní pojem vědomí adekvátně dané formě organismu, přičemž vědomí lidské je nejrozvinutější vědomí z třetí formy.
Spojení vědomí s fyzikální interakcí řeší psychotronika, děje se tak za determinace biologické stavby a fyziologických procesů, biochemických reakcí a okamžitého stavu tzv. bioplazmatu.
Biofyzika - “fyzika živé hmoty - života”
Biochemie - “chemie živé hmota - života”
Psychofyzika - “fyzika informačního procesu - vědomí”
Psychochemie - “chemie informačního procesu - vědomí”
Obr.1) Místo psychotroniky v systému vědy
Poznámka: Psychofyzika a psychochemie, zde jsou zaváděny z metodických důvodů pro usnadnění výkladu, ve skutečnosti, tak jak jsou zde chápány neexistují. Známe psychofyziku v poněkud užším pojetí (jako součást psychologie zabývající se vztahem mezi fyzikální vlastností podnětu a subjektivním počitkem, představujícím subjektivní odraz jednotlivých vlastností reální skutečnosti). Nám v souvislosti s psychofyzikou jde o fyzikální a informační podstatu živé hmoty. Psychochemií můžeme porovnat s psychofyziologií (součást psychologie zkoumající fyziologický podklad duševních jevů), u psychochemie však sledujeme návaznost informačních procesů s procesy biochemickými. Dále bychom mohli hovořit o biokosmologii a psychokosmologii, život a vědomí není totiž jen záležitost pozemská, ale také kosmická.
V tomto článku je dále vymezeno místo pro již zavedené pojmy nutné, existenční a individuální vědomí, které souvisí se zobecněním pojmu vědomí, které je obecně chápáno jen ve vztahu k člověku, na celou oblast živé hmoty. Nutné, existenční a individuální vědomí je třeba chápat jako formy vědomí organismu živé hmoty (individuální je spojená s nervovým systémem, existenční s rostlinami a buněčnou hmotou, nutné s elementárními formami živé hmoty). Zvláštní formu vědomí tvoří rozprostřené vědomí jako forma vázaná na vyšší hierarchickou strukturu organismu živé hmoty (některé formy souvisí s psychotronickou interakcí). Odlišnost forem vědomí souvisí s rozsahem informačního procesu vědomí v živé hmotě a jeho vázaní na příslušnou hmotovou (morfologickou) strukturu.
Psychologie hmoty
Přeneseme-li problematiku psychologie a biologie do vztahu chemie a fyziky dostáváme se do oblasti řešení některých problémů psychotronické úrovně poznání, kterou zpřesňujeme v následujících souvislostech:
1. Psychotronika a biologická stránka živé hmoty
1.1. biofyzika - zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s fyzikálními principy. Biologické organismy fungují (žijí) primárně na fyzikálních principech (tuto netriviální skutečnost si jen málo kdo uvědomuje, souvisí bezprostředně s problémem psychotroniky)
1.2. biochemie - zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s chemickými principy. Biologické organismy fungují (žijí) sekundárně na chemických principech (od biochemické do fyziologické úrovně).
1.3. biologie - zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s biologickými (a fyziologickými) principy. Biologické organismy fungují (žijí) až terciálně na biologických principech, které ale u živé hmoty pozorujeme primárně, tedy jako prvé.
1.4. Závěr: je před námi problém hloubky poznání fungování organismu živé hmoty, který má tři úrovně:
- biologickou (korelace biologického /terciálního/ uspořádaní a fungování hmoty)
- chemickou (korelace chemického /sekundárního/ uspořádání a fungování hmoty)
- fyzikální (korelace fyzikálního /primárního/ uspořádání a fungování hmoty)
2. Psychotronika a psychologická stránka
2.1. psychofyzika - zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s fyzikálními principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí v živé hmotě má primárně fyzikální podstatu, tady funguje primárně na fyzikálních principech v energetickém prostředí hmoty a prostoru v čase
- takovýto informační proces budeme označovat nutné vědomí
- problém - “studia” informačněenergetického procesu v tzv. biologické plasmě a doprovodných vnějších projevů tzv. psychotronických jevů, hledání molekulární struktury ke které se váže prostorově rozložená studená plasma bioplasma a další
- problém - “psychologie” odvozené od fyzikálních principů
2.2. psychochemie - zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s chemickými principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí v živé hmotě má sekundárně chemickou podstatu, tedy funguje sekundárně na chemických principech v materiálním prostředí organismu.
- takovýto informační proces budeme označovat existenční vědomí
- problém - hledání morfologické struktury nositele existenčního vědomí a její návaznosti na biochemické a fyziologické procesy a další
- problém psychologie - odvozené od chemických principů
2.3. psychologie - zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s psychologickými principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí živé hmoty má terciálně psychologickou podstatu, tedy funguje terciálně na psychologických principech ve společném prostředí přírody ve které se nacházejí všechny organismy.
- takovýto informační proces budeme označovat individuální vědomí
- problém - rozšíření obecné psychologie na všechny nositele nervového systému, dále na živou hmotu buněčné formy jako takové a v neposlední řadě i nebuněčné formy živé hmoty
2.4. Závěr: je před námi problém hloubka poznání fungování informačního procesu vědomí, který má tři úrovně:
- psychologickou (korelace sociální a psychologické formy informace)
- chemickou (korelace biologické a chemické formy informace)
- fyzikální (korelace psychotronické a fyzikální formy informace)
Poznámka:
- Psychotronika spojuje úroveň psychologickou s fyzikální, proto musí začít stavět na zobecnění pojmu vědomí, které je zobecněno jako informační proces probíhající v organismu (ve hmotě) v němž působí jako její organizační faktor.
- Hlediska biofyzikální nelze zužovat na zkoumání biologického organismu fyzikálními prostředky, ani biochemie na chemické prostředky.
V rozměru “bio-” se zkoumá nositel informačních procesů vědomí jako hmotná (biologická) substruktura tvořící součást organismu živé hmoty fyzikální, chemické a biologické charakteristiky. A rozměru “psycho-” se zkoumá informační proces vědomí jako nositel psychologických vlastností živé hmoty (člověka, živočichů, rostlin a níže organizované hmoty), který má projevy sociální, psychologické, fyziologické, chemické a fyzikální. Psychotroniku zajímá zjednodušeně řečeno problematika “spojení” psychologie a fyziky.
Psychotronika se nám může jevit jako spojovací článek biofyziky a psychofyziky, v tomto pojetí o kterém hovoříme.
Úkolem tohoto oboru je mimo jiné zkoumat stavy tzv. studené plazmy (bioplasmy), které na jedné straně jsou spojeny s fyzikálními interakcemi a energií živé hmoty (biofyzikou) a na druhé straně s informačními procesy, organizací a vědomím (psychofyzikou).
K sociálním projevům se řadí např. verbální (u člověka) a neverbální komunikace u živočichu. K chemickým projevům se řadí např. chemická komunikace hmyzu. K fyzikálním projevům se pak řadí např. fyzikální komunikace organismu s magnetickým polem Země (u některých ptáku a hmyzu), s gravitačním polem Země (u rostlin) a další. Speciální skupinu fyzikální komunikace tvoří u člověka např. mimosmyslové vnímání - telepatie, která je předmětem psychotronického výzkumu hovoříme o psychotronické komunikaci.
V dnešní době je velice progresivní obor genetické inženýrství. Poznatky genetického inženýrství jsou spojovacím článkem dvou úrovní o nichž jsme zde hovořili biochemie živé hmoty (organismu) a psychochemie informačního procesu (vědomí). Genetika .... tj. spojení na jedné straně s biologii a fyziologii živé hmoty (biochemii) a na druhé a její organizací jako celku (psychochemii), dotýkáme se zde problematiky tzv. existenčního vědomí, ale to není tvořeno na základě genetické informace.
S čím přichází psychotronika
Psychotronika přichází s tím, že lidská psychika není determinována jen biologicky, chemicky a sociálně, ale i fyzikálně. Stav vědomí, tak z druhé strany je teoreticky schopný ovlivnit nejen sociální postoje a biologickou hmotu organismu (fyziologii a chemismus) ale i generované fyzikální pole biologických objektů, toto je pak dáno do kontextu se stavem tzv. bioplazmatu a psychotronickými interakcemi.
Ve svém životě máme tedy dočinění se čtyřmi úrovněmi determinace psychiky a adekvátní formou informace:
- sociální
- biologické
- chemické
- fyzikální
O sociální, biologické a chemické determinace vědomí dnes nikdo nepochybuje. Psychotronika přichází s fyzikální determinací, není to však nic nového a neprokazatelného. Sluneční aktivita, stav geomagnetického pole Země jsou přece také fyzikální faktory a nikdo nepochybuje o jejich vlivu na stav organismu a jeho psychiku.
Psychotronika hledá souvislost informačněenergetického procesu s vědomím (hlavně ve vztahu k lidské psychice, tedy lidskému vědomí tj. jako formě individuálního vědomí živé hmoty), které má souvislost s psychotronickými jevy.
Informačněenergetický proces má v živé hmotě vnitřní organizační účinky na organismus a vně se projevuje jako “psychofyzikální” (distanční) interakce organismu živé hmoty tzv. psychotronická interakce.
Distanční interakce je interakce informačněenergetického procesu projevující se vně živé hmoty fyzikálními (energetickými) a informačními jevy, které jsou v živé hmotě závislé na biologické plasmě. Podílí-li se na distanční interakci vědomí (část informačního procesu ve hmotě, která tvoří organizační faktor) hovoříme o psychotronické interakci.
Do psychotroniky byla přijata koncepce bioplasmy jako organisované uspořádané struktury elementárních částic v prostoru organismu živé hmoty, která svou existencí se sdílí s biologickou složkou a je její neoddělitelnou součástí.
Problém psychotroniky není v řešení duchovních vztahů a záležitostí, tím se zabývá náboženství, mystika a okultismus.
Problém psychotroniky je zkoumání a poznávání korelace mezi organismy, které souvisí se sociálním, psychologickým (chemickým) a fyzikálním původem informace a vědomí.
Problém psychotroniky je spojen s poznáním korelace mezi organismy s prostředím založeným na informačním základě, který za určitých podmínek vstupuje i do sociálního, psychologického, biologického a fyzikálního kontextu. Jestliže tedy hovoříme o psychotronice jako problému vztahů psychotronických jevů k psychotronickým interakcím a bioplasmě, zužujeme celou její problematiku na úroveň její fyzikalizace. My však musíme řešit psychologizaci živé hmoty tj. hledání nových forem vědomí, biologizaci tj. hledání nových biologických struktura nositelů vědomí, chemizaci tj. vymezení látek a mechanismů s tím spojených, které doprovázejí jednotlivé formy vědomí.
Psychotronika přináší poznání nových spojitostí
Psychotronika informační proces nositele vědomí spojuje s fyzikálním procesem (psychofyzika) , který je součástí živé hmoty (biofyzika) a jeho obecným nositelem v organismu, jež má organismovou, organelovou nebo makromolekulární strukturu, samotný informační proces v tomto systému je nakonec spojen s konkrétními biologickými, fyziologickými a chemickými mechanismy.
“Organismus tvoří biosociální jednotku organismové (tj. diferenciace organismu živé na orgány tvořené specializovanými buňkami) úrovně, tj. diferencovaného biologického systému složeného se subsystémů ve formě orgánů, jeden orgán (NS) je nositel individuálního vědomí.
Psychologie je zde společensko-sociálního rozměru, kterou se vyznačuje člověk a vztahujeme je rovněž na všechny ostatní nositele nervového systému, zahrnuje tedy i tzv. zoopsychologii. (Zde je tzv. psychologická stavba informace od které se odvíjí interakce “vyšších” biologických jedinců)
Fyzikální interakce je obecně interakce hmoty, je-li touto hmotou biologický organismus hovoříme o biofyzikální interakci, podílí-li se na této interakci informační proces - vědomí, hovoříme o psychotronické interakci.”
Obr.2) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele individuálního vědomí
První stupeň návaznosti psychotroniky a poznání vědy v rozlišení systému interakcí a existencí (v úrovni biologického jedince s nervovým systémem, včetně člověka):
1- nervový systém, návaznost smyslová interakce
2- individuální vědomí, návaznost sociální interakce
3- genetická informace, návaznost fyziologická interakce
4- biologická plasma, návaznost psychotronická interakce
Individuální vědomí je intrabiologický (vnitřní biologický) projev vnitřní organizace organismu živé hmoty, který nese interorganizační (vnější organizační) vlastnosti daného organismu projevující se sociální interakcí (nebo komunikaci)
V souvislosti s psychotronickou interakcí vzniká transbiologický (přesahující vlastní biologickou hmotu) projev organismu živé hmoty spojený s tzv. rozprostřeným vědomím. Vezmeme-li magnet a umístíme ho do ideálního vakua (bez fyzikálních polí) “chová se individuálně”. Přidáme-li k němu dalších deset uspořádají se v důsledku magnetických interakcí (sil) v systém , energetickým výrazem tohoto systému bude společné magnetické pole všech magnetů. Rozprostřené vědomí si lze představit podobně. Vědomí jednoho organismu v isolaci od ostatních je ryze individuální, je-li individuálních vědomí více pak cestou psychotronické interakce vytváří systém. Informační obsah je výraz tohoto systému organismů (nositelů individuálních vědomí) vytváří společně stav prostředí obsahující informační vztahy organismu, tento stav nazýváme rozprostřené vědomí. Fenoménem rozprostřeného vědomí se budeme zabývat podrobněji v jiném článku.
Zařazení organismu do prostředí
Psychotronickou interakci si lze představit jako fyzikální interakcí v informační rovině, my jí však zde chápeme jako fyzikální interakcí spojenou s vědomím.
Bioplasma je studená plasma jako čtvrtá fáze hmoty prolínající organismus živé hmoty a vytvářející se v navázanosti na biofyzikální a biochemické procesy.
Na základě uvedených interakcí organismu a forem existencí s tím spojených máme čtyři charakteristické úrovně zařazení organismu živé hmoty nositele nervového systému (zde patří také člověk) do prostředí:
1) s nervovým systémem a smyslovou interakcí souvisí řízení organismu a jeho biologické zařazení do životního prostředí (přírody obecně)
2) s individuálním vědomím a sociální interakcí souvisí osobnost a její psychologické zařazení do životního prostředí (společenství nebo společnosti)
3) s genetickou informací a fyziologickou interakcí souvisí růst (vývoj) a biochemické zařazení organismu do životního prostředí (blízké okolí)
4) s biologickou plazmou a psychotronickou interakcí souvisí rozprostřené vědomí a biofyzikální zařazení organismu do životního prostředí (vzdálené okolí)
Zatím co obsah prvních tří bodů je známý a je součástí výzkumu a gnoseologické funkce stávající vědy, tak obsah čtvrtého bodu je mimo. Psychotronika se snaží o to, aby se i biofyzikální, či psychofyzikální zařazení živých organismu do prostředí a přírodního systému stalo součástí studia vědy i se všemi důsledky, které s tím souvisí. Myslím, že fyzici by se neměli odradit tím, že my průkopníci psychotroniky nedokážeme zatím dostatečně přesně formulovat uvedenou problematiku je však otázkou vývoje poznání, kdy tak bude možné.
Z pohledu psychotroniky je problém biologické plazmy a psychotronické (psychofyzikální) interakce u člověka jednoznačně ve spojitosti s jeho vědomím, které má formu individuálního vědomí, ale sledované mechanismy fyzikálního zařazení do prostředí se odehrávají v úrovni mnohem subtilnější formy vědomí. Individuální vědomí je vyšší forma, která tuto nižší obsahuje, ta souvisí přímo s informačněenergetickým procesem, který je ústředním problémem studia psychotroniky.
Vezmeme-li v úvahu existenci organismu živé hmoty, které nejsou nositeli nervového systému, který je nositelem (“orgánem”) individuálního vědomí musíme v rovině biologie hledat nižší formy “orgánů”, které nemají nervovou strukturu a nesou nižší formy vědomí. Tedy vědomí jako informační proces působící v živé hmotě jako organizační faktor, tedy vědomí rostlin a buněčné hmoty tzv. existenční vědomí, a dále níže organizované živé hmoty tzv. nutné vědomí. S nositelem nižší formy vědomí v živé hmotě je spojená i příslušná organizace bioplasmy a charakter psychotronické interakce, který sice principiálně tedy fyzikálně má stejný charakter, ale z hledisky organismu živé hmoty, tvoří jinou úroveň organizace.
Samotná biologická plasma, nositel primárního informačního procesu živé hmoty je ve spojitosti a konkrétní atomární a molekulární strukturou, je pravděpodobně součástí “orgánu” vědomí buněčné hmoty. Tady je jí třeba hledat.
Z fyzikálního pohledu v psychotronice zde máme problém existence stavu bioplazmatu (studené plazmy) jako “samoorganizujícího” se systému a vymezení vlastního informačněenergetického procesu (nositele informačního procesu vědomí - organizačního faktoru živé hmoty), který se navenek projevuje i psychotronickou interakcí.
Psychotronická interakce je pak určitou fyzikální interakcí generovanou informačněenergetickým procesem a je spoluutvářejícím organizační faktorem při uspořádání hmoty.
Samotný informační proces ve hmotě nic neznamená až do doby kdy se nevytvoří určitá nadstavba tzn. že samotný informační proces začne přesahovat rámec neživé hmoty. Za takovéhoto stavu se může informační proces stát organizačním faktorem, který vyděluje hmotu z prostředí jako samostatný celek.
Informačněenergetický proces se vytváří v kontextu existující hmoty dochází zde ke vzájemné závislosti (hmota je také na něm závislá). Její změna má vliv na hmotu a opačně, tato vazba způsobuje, že jim nesený informační proces může být organizačním faktorem, ve smyslu obecného pojetí vědomí. Díky tomu, že přesahuje vlastní hmotu má kontakt (interakci) s okolím tj. “primitivní poznání”.
“ Organismus tvoří biologicko-fyziologickou jednotku buněčné úrovně, může být rozvinutá do organismové úrovně, ale nemá vytvořen orgán jako nositel vědomí, existenční vědomí je v úrovni buněčné hmoty.
Psychologie je zde “psycho-chemického” rozměru, kterou se projevuje buněčná hmota ve formě fyziologické interakce. (Zde je chemická stavba informace od které se odvíjí interakce biologických jedinců)
Biofyzikální interakce je fyzikální interakce biologické hmoty jako celku, vstoupí-li do této interakce informační proces - vědomí, hovoříme o psychotronické interakci.”
Obr.3) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele existenčního vědomí
Druhý stupeň návaznosti psychotroniky s poznáním vědy v rozšíření systému interakcí a existencí (v úrovni buněčné hmoty) :
1) morfologická struktura, návaznost biopercepční interakce
2) existenční vědomí, návaznosti fyziologické interakce
3) genetická informace, návaznost biochemické interakce
4) biologická plasma, návaznost biofyzikální interakce (fyzikální interakce v souvislosti s biologickou hmotou obecně)
Psychologie organismu živé hmoty nositele existenčního vědomí je v biologicko - fyziologickém rozměru
- většina rostlin jsou na sobě fyziologicky a biologicky nezávislé, tím v této úrovni nedochází mezi nimi ke komunikaci, jsou však závislé bezprostředně na prostředí a nímž komunikují na fyziologické úrovni spojené s chemickou a fyzikální percepcí (světlo, gravitace).
Psychologie je obor studia lidské psychiky a tedy i vědomí, studuje duševní jevy. Zde zobecňujeme informační proces vědomí na organizační faktor živé hmoty a s tím se rozšiřuje záběr psychologie na informační jevy spojené s vlastní existencí živé hmoty a její schopnosti zachování se.
Klasická psychologie se zabývá člověkem, později však vzniká tzv. zoopsychologie - psychologie zvířat a ptáků. Ve smyslu požadavku na zobecnění psychologie je třeba zoopsychologii rozšířit na všechny nositele nervového systému a studovat fenomén tzv. individuálního vědomí.
Organismy, které nenesou nervový systém mají rovněž informační proces vědomí, ve smyslu jak jsme jej vymezili.
V této souvislosti můžeme hovořit o biopsychologii. Biopsychologii je třeba rozdělit na psychologii rostlin (fytopsychologii) a buněčné hmoty (psychologie buněčné hmoty) a dále psychologii níže organizované hmoty, ve skutečnosti je to však oblast, kterou se zabývá psychotronika v souvislosti s tzv. existenčním vědomím a nutným vědomím.
Biopsychologie není odvozená od stejných sociálních mechanismů jako u člověka, to je zřejmé, ale spočívá na biologických principech, biochemickým mechanismem a biofyzikální interakcí.
Vezmeme-li individuální vědomí a existenční vědomí, tak rozdíl mezi nimi je v posunu od sociologie (psychologie) k biologii. Existenční vědomí souvisí s biologií a ne psychologií, je postaveno na bázi biopercepce (chemické a fyzikální) živé hmoty, souvisí hlavně s chemickou interakcí tzn. že se jedná o oblast, kterou jsme na začátku článku označili jako psychochemie.
“Organismus tvoří biofyzikální jednotku makromolekulární úrovně.
Psychologie je “psychicko-fyzkálního” rozměru, kterou se vyznačují nebuněčné formy organismů živé hmoty. (Zde je fyzikální stavba informace od které se odvíjí interakce živých jedinců)
Informační proces - vědomí je přímo související s psychotronickou interakcí.”
Obr.4) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele nutného vědomí
Třetí stupeň návaznosti psychotroniky a poznání vědy v rozlišení systému interakcí a existencí (u nebuněčné úrovně živé hmoty):
1) makromolekulární systém, návaznost fyzikopercepční interakce
2) nutné vědomí, návaznosti psychotronické interakce
3) genetická informace, návaznost na biochemické interakce, je jen u rozvinutých forem - předstupně buněčné hmoty
4) plasma, návaznost na fyzikální interakce
U přechodu existenční vědomí k nutnému vědomí máme posun vědomí z biologie do fyziky.
Nutné vědomí nesouvisí s psychologii, ale s psychotronikou, je to produkt vlastního informačněenergetického procesu, který je podstatou existence živé hmoty.
Nositel nutného vědomí je nebuněčné formy, která nemusí mít, ani genetickou informaci ani být vázána na biochemické interakce, vztahuje se pak k fyzikální interakci a studené plazmě.
Nutné vědomí nesou organismy biologické i nebiologické formy hmoty (u biologické hmoty předpokládáme existenci genetické informace a za určitých podmínek realizující se biochemické interakce).
Závěr
Výklad tohoto článku měl vést k závěru, že psychotroniku lze vztáhnout k přírodovědě a to na základě ústředního problému psychotroniky, což je informačněenergetický proces v živé hmotě, který ve své informační stránce nese organizační faktor živé hmoty - vědomí.
Informační proces jako organizační faktor - zobecněně chápeme jako vědomí. Vědomí v psychotronice je chápáno jako zobecnění původního psychologického pojmu, který je v psychologii spojován s lidskou psychikou a její vlastností uvědomění sama sebe a všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Máme tři základní formy vědomí charakteristické interakcí s prostředím a spojením se substrukturou živé hmoty, ke které se bezprostředně váží.
Informační proces - vědomí jako součást biologické hmoty je součástí informačněenergetického procesu, skrze nějž se projevuje ve fyzikální rovině za vzniku psychotronické interakce.
Informačněenergetický proces ve své energetické stránce představuje samotný energetický proces odehrávající se v biologické plazmě v návaznosti s fyzikálněchemickými pochody v organismu a spojením s biochemickými a fyziologickými procesy.
S každou formou vědomí je spjat vývoj jeho morfologického nositele.
Vědomí se pro nás stává v těchto souvislostech pojmem stejně abstraktním jako elementární částice.
Organizační stupně vědomí nutné, existenční a individuální jsou aproximativní (označují specifické skupiny informačních procesů a organizace hmoty, které mají se systémem živé hmoty ještě další spojitosti) a jsou ve hmotě chápany jako soustředěné.
Mimo uvedené stupně známe ještě jeden stupeň, který je vyšší hierarchickou formou vědomí mající “rozprostřený charakter”. Tuto formu označujeme jako rozprostřené vědomí. Tvoří se cestou psychotronické (biofyzikální, psychofyzikální) interakce. (Podmiňuje evoluci hmoty a v okamžiku, kdy jí nahradí biochemická interakce v dané “rozprostraněnosti” vzniká nová forma vědomí organismu živé hmoty).
Máme rozprostřené formy vědomí, které jsou evolučním a nebo involučním faktorem vývoje živé hmoty. Tvoří mezistupeň v organizaci živé hmoty např. mezi nebuněčnou a buněčnou formou, mezi jednobuněčnými a mnohobuněčnými a pod.
Z poznání psychotroniky vzrůstá požadavek rozšíření psychologie.
Zrod psychologie souvisí se studiem verbálních a neverbálních procesů a chováním organismu živé hmoty.
Biopsychologie, zde zavedená, souvisí s chemickými a fyziologickými projevy . Na začátku jsme hovořili o “psychochemii” a posléze i s fyzikálními projevy “psychofyzika”.
Fyzikálně a chemický organizovaná hmota má přesné deterministické procesy a stavy, informační proces (vědomí) u ní vytváří stochastické procesy (tj. určité chování nahodilosti), které umožňují vznik živé formy hmoty.
Každá forma živé hmoty je nositelem informačního procesu, který jsme označili obecně vědomí. Existence dané formy vědomí je charakteristická svým nositelem a obsahuje nižší vývojový stupeň (pokud existuje):
- nutné vědomí - má návaznost na makromolekulární systém a plasmatický stav
- existenční vědomí - má návaznost na centriol a cytoskeletární systém propojující biosenzory
- individuální vědomí - má návaznost na mozek a nervový systém se smyslovými detektory
Srovnávací tabulka (přiřazení schopnosti interakce dané úrovni vědomí)
| Forma | Nositel | Schopnost interakce organismu |
|||
| vědomí : | vědomí : | s prostředím : |
|||
| Nutné vědomí |
atomární
struktura a studená plasma |
fyzikoper-cepční interakce |
psychot- ronická interakce |
0 |
0 |
| Existenční vědomí |
Centriol a biosenzory propojené CSS |
- // - | bioper- cepční interakce |
fyziolo- gická interakce |
0 |
| Individu- ální vědomí |
mozek s NS a smyslovými detektory |
- // - | - // - | smyslová interakce |
sociální interakce |
| Úroveň organizace živé hmoty : |
moleku- lární |
buněčná | orga- nismová |
sociální | |
CSS - cytoskeletární systém
NS - nervový systém
Poznámka: Psychotronická interakce je “biopercepční schopností” organismu (spočívající na schopnosti “fyzikální” detekce informace) , která se u člověka odehrává v o dva řády nižší formě vědomí (organizačním faktoru živé hmoty) než je jeho vlastním nositelem. Souvisí tedy s mikrobiologickými mechanismy živé hmoty organisovaných atomárních a molekulárních systémů. Není tedy podstaty fyziologické, která se uplatňuje u vyšší úrovně organizace vědomí, tedy individuálního spojeného bezprostředně se smyslovou interakcí, ani existenčního spojeného s biopercepční interakcí (ve fyzikální - energetické a chemické - látkové rovině), i když má své projevy na obou těchto úrovních.
Všechny organismy živé hmoty mají schopnost psychotronické interakce, která má mohli bychom říci biofyzikální a psychofyzikální charakter. Tato interakce souvisí se vznikem primitivních forem organismů a vývojem živé hmoty. Psychotronickou interakci podmiňuje informačněenergetický proces, z něhož aproximativně vyjímáme informační proces schopný organizace hmoty a nazvali jsme ho nutné vědomí.
Organismy se v evoluci vyvíjejí z primitivních forem a původní “fyzikální schopnosti” začínají být doprovázeny chemickými projevy ve hmotě vzniká biochemický proces a s ním schopnost fyziologické interakce. Plně se rozvíjí v buněčné hmotě. Aproximativní vymezení informačního procesu v takovéto hmotě jsme označili existenční vědomí.
Evoluce živé hmoty pokračovala ve své rozmanitosti dál až do vzniku individuální vědomí, které je vztaženo k živé hmotě nositeli nervového systému. Nositelem této formy vědomí je i člověk. U člověka na rozdíl od ostatních živočichů je vyvinuta sociální interakce založená na verbálních signálech.
Psychotronické jevy můžeme rozdělit na tři skupiny:
a) primární psychotronické jevy - telepatie, telegnóze a telekineze. Tyto přináleží psychotronické interakci spojené s nejnižší úrovní vědomí ve hmotě, zde je přímý fyzikální odraz “přímé zření”.
b) sekundární psychotronické jevy (tzv. okrajová témata psychotroniky) - dermokognice, proutkařství, bioterapie aj., přináleží biopercepční interakcí, střední úrovně organizace, informačního procesu existenčního vědomí .
c) terciální psychotronické jevy - sugesce, hypnóza, vyšší psychické stavy podle jógy aj., přináleží smyslové interakci v úrovni individuálního vědomí, při níž se účastní i “nižší” informační procesy (existenční a nutné formy vědomí).
Problémy o nichž jsme hovořili souvisí se třemi kvalitativně odlišnými formami informace, které bezprostředně mají i vztah k uvedeným formám vědomí. Forma sociální informace je nám zřejmá, tvoří abstraktní realitu. Forma chemické informace v biologické hmotě dnes patří rovněž mezi známé formy související s tzv. genetickou informací, je tvořena konkrétní stavbou atomární struktury. Před námi stojí problém fyzikální formy informace v biologické hmotě a hmotě vůbec.
S fyzikální formou informace souvisí existence psychotronických jevů, její poznání není zatím předmětem vědy a i psychotronika má tím před sebou ještě dalekou cestu.
Oldřich Válek
Literatura:
O. Válek, Prodromus scientia psychotronika, Beroun 1999 (skripta)
O. Válek, Širší pojetí lidské psychiky, Beroun 1999 (skripta)
Profesor Stuchlík se narodil 22. dubna 1890 v Uhlířích v Podkrkonoší. V roce 1914 získává doktorát v Curychu jako asistent u Bleulera a ve Vídni byl v proslulém působišti Wagnera-Jauregga. později se tu seznámil s Freudem.
Po první světové válce zahájil prof. Stuchlík vpravdě průkopnickou práci v Košicích. Z ničeno, bez předchůdců, nedostatečně vybaven kádrově i materiálně vybudoval ve starém a zanedbaném stavení bývalé městské nemocnice na tehdejším Legionářském náměstí, psychiatrickoneurofyziologické oddělení státní nemocnice.
Záhy zahájil J. Stuchlík v Košicích také činnost, kterou bychom dnes nazvali doškolování, seminární školení lékařů. Zorganizoval “Spolek československých lekárov” v Košicích, který se zabýval intenzívní vědeckopopulární činností, jak o tom svědčilo množství jeho přednášek v Robotnícké akademii, Červeném kříži, Matici slovenské atd.
koncem třicátých let byl povolán na ministerstvo zdravotnictví, aby pomohl organizovat československé zdravotnictví. Tuto jeho činnosti přerušila okupace. V roce 1945 se habilituje, stává se nejprve přednostou psychiatrické kliniky v Bratislavě, pak v Plzni a nakonec profesorem psychiatrie na Komenského universitě v Bratislavě.
Pracoval v celé oblasti psychiatrie a neurofyziologie, v diagnostice i v terapii. Nebylo snad žádné nové metody, kterou by sám nebo se svými spolupracovníky nevyzkoušel. Svým žákům a spolupracovníkům byl dobrým učitelem a rádcem, nikdy iniciativu svých spolupracovníků neomezoval a své osobní stanovisko nikomu nevnucoval. Jen za poměrně nedlouhou dobu svého košického působení měl za své asistenty oddělení mezi jinými např. dr. Dez. Julius, profesor psychiatrie na universitě v Záhřebu, zakladatel chorvatské psychiatrie, dr. Alex. Lorda, nynější profesor brooklynské university, dr. Ján Franek, docent na téže universitě, dr. Rmanuel Windholz, docent psychoanalytického institutu v San Francisku.
Prof. J. Stuchlík se však nezajímal pouze o psychiatrii, nýbrž i biologii a celé lékařství. Stejnou pozornost věnoval studiu filosofie, psychologie, sociologie a rovněž styčným oborům: neurologie, fyziologie, patologické anatomii aj.
Nelze také opomenout, že bylo posledním starostou Ústřední jednoty československých lékařů.
Prof. J. Stuchlík patřil k těm vzácným vědeckým pracovníkům, kteří jsou schopni přerůstat úzkou specializaci a stávají se syntetiky vědy, a je zejména dnešní rozatomizovaný výzkum tak postrádá. Do posledních okamžiků života si dovedl zachovat duševní svěžest a aktivitu. Mladí vědečtí pracovníci se k němu obraceli o radu nejen jako zkušeného vědce, ale o radu zkušeného organizátora vědeckého života a vědeckých výzkumů. Jeho poslední vědeckoorganizátorskou činností bylo řízení nejmladší vědní disciplíny psychotroniky.
Prof. Stuchlík zanechal za sebou velký kus práce nejen jako vědec - 250 odborných studií, 5000 odborných referátů, ale i jako člověk , který neznal odpočinku a vždy byl ochoten ve všech odpočinku a vždy byl ochoten pomoci ve všech úsecích vědeckého i společenského života.
Dne 8. prosince 1967 zemřel ve věku 77 let.
Podle nekrologu pana doktora Zdeněka Rejdáka
Hovoříme-li o psychotronice, nevybavuje se nám jen její problematika, ale i možné důsledky pozitivních výsledků výzkumů na poli psychotroniky. Pokud totiž dokážeme existenci jevů, které psychotronika zkoumá, dokážeme zároveň tyto jevy zařadit do jednotlivých vědních oborů. Tím vyvoláme reakci v podobě spuštění aplikovaného výzkumu, který představuje otevření cesty k využití, či k zneužití psychotroniky. V krajním případě však může dojít i k tomu, že následkem jediného převratného objevu budou vysvětleny všechny psychotronické jevy. Jaký by pak byl důvod pro další existenci psychotroniky ?
Paradoxem je, že tato otázka je s ohledem na další vývoj lidstva zřejmě bezpředmětná. Kdo totiž zabrání tomu, aby pak nové objevy nebyly zneužity k vyhubení samotného člověka nebo některých etnických skupin. Vzpomeňme si například na objev způsobu uvolnění atomové energie. Následky však můžou být daleko katastrofičtější. Nabourání dosud skrytého přírodního mechanismu, s nímž souvisí veškerý život, by mohlo vést k jeho zániku.
Psychotronika přichází s tím, že zdaleka nemáme zvládnuto poznání přírodního prostředí, jenž je podle obecné hypotézy psychotroniky spojené i s existencí tzv. informačního pole. Pokud toto pole skutečně existuje, závisí na něm i existence hmoty. Stejně jako může dojít k gravitačnímu kolapsu, může pak dojít i ke kolapsu informačnímu.
Možná namítnete, že tyto katastrofické vize jsou velmi nepravděpodobné, nemůžete však tvrdit, že jsou nemožné. Pravděpodobnost těchto vizí se s morálním úpadkem lidstva stále zvyšuje. Jistě sami přijdete na možné důsledky zneužití psychotroniky. Cílem tohoto článku je kritické zamyšlení nad budoucností. Zda bude tato budoucnost pesimistická nebo optimistická, záleží jen na nás. Je před námi otázka, zda podporovat psychotroniku a její výzkum, nebo jí utlumovat a hlásat, že je zcela iracionální. Vývoj vědy se však nedá zastavit. Objevy, které psychotronika očekává, by stejně byly učiněny v oboru fyziky a biologie. Proto jakékoliv utlumení výzkumů v psychotronice nemá smysl.
Nabízí se i problém etiky v oblasti psychotronického výzkumu. Etika čím dál, tím víc omezuje rozvoj všech vědních oborů. To by ještě nemuselo být tak špatné. Bohužel zbrojní průmysl se před etickými pravidly nezastavil. Tajné vojenské projekty jsou totiž utajované právě z důvodu neetičnosti. Tajné výzkumné laboratoře se vymykají kontrole veřejnosti, která kolikrát ani netuší, že je sama stavěna do rolí pokusných králíků. Vždyť právě vojenské projekty se stále více točí kolem dokonalé paralýzy nepřítele. Zkoumají se možnosti manipulace s lidmi za pomoci nekonvenčních metod. Jakékoliv legální vojenské výzkumy na poli psychotroniky jsou však z hlediska etiky nemyslitelné. Následuje tedy opět utajování. Hrstka vyvolených vědců tak může snadno zneužívat nebezpečné objevy a vynálezy ve svůj osobní prospěch, a to zcela bez etických zábran.
Tímto článkem bych chtěl rozpoutat kritickou diskusi na téma etických hranic v psychotronice. Ty z vás, které tento článek oslovil a máte k němu co říci, podělte se s ostatními čtenáři o své názory. Své příspěvky můžete zasílat prostřednictvím Internetu na adresu JCSBP@POST.CZ . Odkazy na jednotlivá čísla tohoto časopisu a další články najdete i na internetové stránce WWW.FSOFT.CZ/RF/CASOPIS/RF2.HTM .
Roman Fikejz
Terminologický slovníček: Biotelegnose
Biotelegnose je distanční poznávání objektivní skutečnosti vázané na vědomí (nevědomí), ke kterému se nedozpívá na základě známých schopností smyslů, ani racionální úvahou. Informace o objektivní skutečnosti je subjekty sdělována přímo nebo symbolicky.
Pro biotelegnosi se v literatuře užívá také termínů: jasnovidnost, jasnoslyšení, paragnose, prekognice, cestovní jasnovidnost, ESP (Extra Sensory Perception). Vzhledem k tomu, že dosud neznáme plně rozsah schopností našich smyslů, nemůžeme také vyloučit jejich podíl na distančním poznávání (biotelegnosi) a distančním předávní a přijímání informací. Proto se vyhýbáme termínu Extra Sensory Perception (ESP - mimosmyslové poznávání). Při biotelegnosi dochází k distanční interakci mezi člověkem a vnějším prostředím. Biotelegnose má spontánní charakter (např. některé formy intuice), cílený charakter a nebo experimentální charakter.
Biotelegnosi dělíme na retrokognici - poznávání dějů minulých, na aktuální biotelegnosi - poznávaní dějů současných (při vědomí si, že vlastně současnost neexistuje) a na prekognici - poznávání dějů budoucích.
Když analyzujeme retrokognitivní výpovědi jasnovidných subjektů, překvapuje nás, že zčásti jejich výpovědi jsou mnohdy věrnou reprodukcí činnosti již zemřelých osob. Většina pokusných osob se domnívá, že se stála prostředníkem - médiem- mezi zemřelou osobou a námi a že s ní rozmlouvá. Často i výběr slov, syntax atd. odpovídají po formální stránce způsobu vyjadřování zemřelé osoby a dokonce i jejímu charakteru myšlení. Např. položíme-li pokusné osobě konkrétní otázku, odpoví nám třeba jako Beethoven, jestliže je v tomto okamžiku přesvědčena, že je se zemřelým Beethovenem ve styku. Nesčetné experimenty nám potvrzují, že lze pomocí pokusných osob reprodukovat minulé děje. Analýzou zjišťujeme, že se nejedná vždy o věrnou reprodukci, ta se mísí s volnými asociacemi nebo fantazií pokusných osob.
W. James pojednává o všesvětovém vědomí, C.G. Jung o kolektivní a genetické paměti. Třebaže pohnutky pro stanovení koncepce jistého rezervoáru informace byly u obou různé, pociťovali přesto potřebu počítat s podobnou koncepcí. snad nejdále došel český badatel B. Kafka, který na návrh pokusné osoby zavedl termín protonace a na základě její výpovědi podal následující definici:
“Protonace je látka, která není ani hmotné, ani duchovní podstaty. Je čímsi mezi tím. Je starší než prahmota, kterou prostupuje, a má nebývalou schopnost: přesně do sebe otiskuje veškeré činy a myšlenky, představy a události, které se staly kdekoliv a kdykoliv na světě. Za pomoci subjektu lze v protonaci spatřit děje dávnou zašlých věků naprosto věrně jako v současnosti.”
Již v dávnověku schopnosti nebo stavy senzitivních jedinců, kteří se domnívali, že rozprávějí se zemřelými, vedly k víře v možnosti rozhovoru se mrtvými, která v polovině minulého století podnítila silné rozšíření spiritismu. Je třeba však rozlišovat dvě otázky: první - víru v posmrtný život, to je starý filosofický problém, druhou - víru v možnosti rozmlouvání se zemřelými. Kritická analýza všech publikovaných případů včetně soudobých experimentů nás přivádí pouze k jednomu závěru: veškerá naše činnost a jednání i děje na člověku nezávislé zůstávají zachovány mimo nás. Odečítat z tohoto záznamu může zřejmě pouze člověk. Stojí však za zmínku, že se při některých experimentech, týkajících se retrokognice, přítomná zvířata děsí. Nositelem tohoto záznamu, jak se jeví na základě experimentů, jsou pravděpodobně předměty a prostředí. Pro tento záznam užíváme termínu informační pole.
Informační pole
chápeme jako schopnosti určitého agens uchovávat objektivní záznam dějů, odehrávajících se v přítomnosti, ať již jsou vázány na živou nebo neživou hmotu. Odečítat informace z tohoto pole může organismus na určitém stupni vývoje. Při odečítání informace z informačního pole hraje nemalou roli sugesce, autosugesce, vzdělání a kulturní tradice, ze které subjekt i ostatní přítomní procházejí. To vše determinuje výpověď a interpretaci pokusné osoby a způsob komunikace s informačním polem. Z našeho hlediska nejsou uváděné případy reinkarnací - opětného zrození - ničím jiným než jednou z variant komunikace s informačním polem. Subjekt se zcela ztotožní se záznamem dříve žijící osoby v informačním poli. Navíc jeho okolí jej utvrzuje v tom, že toto ztotožnění je reinkarnací - znovuzrozením, jak odpovídá indické kulturní tradici. Podrobně a pečlivě popsané případy reinkarnací jsou pouze solidním důkazem o existenci informačního pole.
Analýza prekognice neboli předvídání potvrzuje, že více jak v 90% se jedná vlastně o optimální zhodnocení a zpracování informací minulých a současných na nevědomé úrovni. Proto také většinou předpovědi do vzdálené budoucnosti jsou převážně obecného charakteru a jsou upřesňovány novými skutečnostmi, které subjekt samozřejmě vědomě nezná, ale které již reálně existují.
Např. paní Dixonová, známá americká jasnovidka, při své první předpovědi před zvolením J.F.Kennedyho sdělila, že tragicky zahyne. Teprve v době, kdy již bylo vybráno několik variant atentátu, prohlásila, že bude zastřelen, ať nejezdí do Dallasu. Přesto jsme si vědomi, že ne všechny prekognice lze po jejich naplnění takto interpretovat. Obrazně řečeno paměť subjektu má několik aparatur: programátor, možnost čerpat z databanky - informačního pole, korektor a zřejmě také aparát umožňují vytvářet anticipace. Nelze vyloučit, že při biokomunikaci (telepatii) lze odečíst informaci teprve v okamžiku, kdy přešla do informačního pole. Těžko si lze představit odečítání informace při dynamice procesu myšlení nebo vytváření představy. Biokomunikačně přijaté informace mohou být již ukončené a uložené formy odečtené z informačního pole, To potvrzují i experimenty se Zenerovými kartami, kdy se často vyskytují případy, že subjekt zvolenou kartu a její vysílanou představu určuje se zpožděním o jednou vysílání, tj. v okamžiku uložení do informačního pole, tedy kdy se již vysílající soustředí na další symbol.
Poznámka: Pojem biotelegnose je vymezen podle Průvodce po psychotronice od dr. Z. Rejdáka, dále v uvedeném díle při vymezení tohoto pojmu uvádí ještě několik příkladů biotelegnose.
Redakce
Myslí napájené elektrické obvody
Po více než desetiletí Daniel Pomerleau, autista žijící v provincii Quebec, předvádí pozvanému publiku, tvořícímu až 100 návštěvníků, včetně vědců a elektroinženýrů, samostatné obvody, které navrhl a které jsou zapínány jeho myslí.
Jeho představení tuctů obvodů, připevněných na průhledné plexisklo trvají až tři hodiny. Na začátku, mimořádně jednoduché nezapojené /nenapájené/ konstrukce jsou aktivovány a následně vypnuty mentálně. Jako velké finále. jsou “zapnuty” proudy o výkonu 20000 W dobrovolníky z hlediště při stisknutí rukou, polibku a pod.
Takovýto druh představení vzbuzuje bouřlivou reakci publika, uvažujíc, že přitom kazetový přehrávač může hrát hlasitě, až deset 500 W žárovek svítí, 24 velikých ventilátorů pracuje, nezmiňujíc oživení desítek modelových obvodů, včetně jízdy “radiově ovládaného” autíčka (bez užití ovladače). Při takovýchto příležitostech, kdo kdy slyšel o energetické krizi.
V osmdesátých letech Pomerlean postavil své obvody ze sušených špaget a makarónů, protože v ústavu, kde byl, neměl k drátům přístup. V současnosti, jeho obvody jsou tvořeny běžnými dráty a hrubě namotanými cívkami. V jedné části svého představní předvede, že stejný obvod bude fungovat ať je zapojen do běžné sítě střídavého napětí, k baterii, nebo je napájen mentálně.
Někteří výzkumníci podezřívají, že jde o technické triky, podobné těm, které předváděl Nikola Tesla ve svých laboratořích na Houston Street Fifth Avenue v New Yorku na přelomu století. Tesla tam okolo místnosti natáhl do čtverce smyčku drátu a napojil ho na sérii kondenzátorů s mechanicky ovládanou brzdou připojenou k RF (6-80 kHz) transformátoru napájenému z generátoru. Toto zařízení mu umožňovalo předvádět senzační triky s vyladěnou elektrickou cívkou a získávat energii kdekoli v místnosti bez hmatatelného spojení. Prováděl prý též takové velkolepé triky jako plameny šlehající z jeho hlavy, motor běžící v jeho rukou nebo rozsvícení 6-8 lamp. Tesla samozřejmě vždy zdůrazňoval, že přenos energie jeho způsobem byl “absolutně bezcenný” (neziskový) - šlo o přenos elektromagnetickými místo podélnými vlnami.
Ostatní badatelé ujišťují, že alespoň na nepřipravených představeních Daniel zřejmě nepoužíval žádné smyčkové obvody ani dráty kolem oblasti, kde byly efekty předváděny. Je zde dokumentovaný případ, kdy Daniel navštívil obchod s elektrickým zbožím a poté, co prohlásil, že by mohl v ruce spustit malý motor bez užití elektřiny, dal ústně povel a motor se k údivu majitele rozběhl. Také je uváděn případ kdy asi tucet lidí z diváků bylo pozváno, aby každý postavil jeden z jeho obvodů. Když došlo k jejich zkoušce, žádné z těchto nově postavených zařízení neprodukovalo silový efekt, kromě jediného, což vyloučilo podezření z triku.
V zásadě, Daniel tvrdí o sobě, že je spolutvůrce efektů, které předvádí a zdůrazňuje důležitost jeho vůle a záměrů pro úspěch jeho výsledků.
Obr.1) Fotografie zařízení Daniela Pomerleau
Poznámka: Amatérský překlad z časopisu Planetary Association for Clean Energy Vol 10 (2&3). Sdělení o makarónech poněkud snižuje věrohodnost uváděných informací.
Redakce
Účelem tohoto článku je vysvětlit čtenářům nezasvěceným do problematiky metodický postup při “brouzdání” Internetem.
Nejdříve je však třeba vysvětlit, jak se dostat k počítači, který přístup k Internetu umožňuje. Zde jsou vlastně jen dvě možnosti.
První možností je takový počítač si koupit. Zde doporučuji následující minimální konfiguraci počítače:
V případě, že již počítač vlastníte a máte k dispozici i telefon, stačí si zakoupit modem, sehnat prohlížeč internetových stránek Microsoft Explorer nebo Netscape Navigator (oba jsou zdarma a můžou být součástí MS Windows 95/98) a vybrat si poskytovatele Internetu.
V současné době je nejatraktivnější poskytovatel CZECH ON LINE, který poskytuje přístup k Internetu zdarma. Rovněž služba Telecomu “Internet On Line” nabízí přístup k Internetu od přibližně 200Kč. Kromě finanční stránky je třeba se zajímat i o maximální přípojnou rychlost. Čím rychleji totiž data přenesete k sobě do počítače, tím menší finanční obnos zaplatíte Telecomu. Bohužel ne každý poskytovatel má přípojný bod ve vašem městě, takže je třeba se nejdříve informovat o tom, kteří poskytovatelé jsou vám k dispozici. Nejideálnějším je poskytovatel, který nabízí připojení rychlostí 56kb/s (protokol ITU V.90) tarifikované Telecomem tarifem “Internet 99” a poskytovatelem formou pevného paušálu za 1 měsíc. Bohužel v menších obcích si moc vybírat nemůžete.
Otázka výběru modemu je poměrně složitá. Doporučuji tedy následující postup. Nejprve se musíte rozhodnout, zda si pořídíte modem interní (uvnitř počítače) nebo externí (vně počítače). Pokud máte dost místa na pracovním stole, doporučuji vybrat modem externí. Ten má navíc tu výhodu, že je přenosný a má jednodušší nastavení pracovních parametrů. Pokud se přes to rozhodnete ke koupi interního modemu, je třeba dát pozor na typ sběrnice (konektoru). Buď se jedná o sběrnici ISA nebo PCI. Musíte tedy odejmout kryt počítače a přesvědčit se, jaké sběrnice jsou volné (nejsou v nich zasunuté žádné přídavné desky). Protože se vyrábějí interní modemy různých délek, je třeba se přesvědčit, zda lze modem vybrané délky do sběrnice základní desky zasunout. Modem musí umět pracovat s protokolem ITU V.90 nebo V.34bis a měl by být homologovaný pro provoz v České republice. Pokud se rozhodnete koupit modem z druhé ruky, nezapomeňte, že k modemu patří i instalační disk (disketa nebo CD-ROM), příručka a telefonní kabel. Rovněž si ověřte, zda je kupovaný modem určen pro operační systém, který používáte. Po koupi modemu pokračujte v jeho instalaci podle přiložené příručky. Další příručku pak obdržíte od vybraného poskytovatele internetových služeb. Podle této příručky připravíte počítač k okamžitému použití pro práci s Internetem.
Druhou možností, jak získat přístup k Internetu je využití služeb internetových kaváren a čítáren. Stačí si zjistit (např. ve Zlatých stránkách), jaké internetové kavárny a čítárny jsou poblíž Vašeho bydliště a vybrat si takovou, která nabízí co nejrychlejší přístup k Internetu za nejmenší finanční obnos. Upozorňuji však na to, že zaměstnanci těchto kaváren a čítáren nejsou povinni nikomu dávat školení z ovládání internetových prohlížečů. Každý z prohlížečů má však celkem dobře propracovanou nápovědu, takže ji lze využít při učení.
Nyní je třeba vysvětlit, jak na Internetu hledat informace a manipulovat s internetovou poštou.
Adresa internetové stránky (Web) má následující tvar:
http://www.firma.cz/adresar1/adresar2/soubor.htm
Adresa internetové schránky (E-mail) má tento tvar:
jmeno@ firma.cz
Zatímco internetová stránka je určena pouze k prohlížení, popřípadě k vyplňování dotazů, E-mailová schránka je určena k ukládání došlé pošty a pošty určené k odeslání. Protože stránek i schránek je v internetové síti velmi mnoho, některé firmy na svých stránkách dávají k dispozici tzv. internetové vyhledávače, kde do vstupního okna zapíšete hledaný text nebo soubor a potvrzovacím tlačítkem dotaz odešlete. Obratem obdržíte stránku s adresami stránek, které daný text nebo soubor obsahují. Mezi známé vyhledávače patří:
http://www.seznam.cz
http://www.altavista.com
http://www.kompas.cz
http://www.atlas.cz
http://www.yahoo.com
Nyní se dostáváme k tomu, jak najít stránky JČSBP a jak odesílat příspěvky a korespondenci do E-mailové schránky. Stránku JČSBP najdete na adrese:
http://www.fsoft.cz/rf/casopis/rf2.htm
Z této stránky pak vedou odkazy na jednotlivá vydání časopisu Cesty psychotroniky.
Příspěvky do tohoto časopisu pište pokud možno v editoru MS Word a zasílejte jako soubor připojený k dopisu, na adresu Emailové schránky: jcsbp@ post.cz
Redakce časopisu si vyhrazuje právo na drobné pravopisné a stylistické úpravy zaslaných článků. Uveřejněny budou všechny zaslané příspěvky kromě anonymních, vulgárních a pomlouvačných.
Roman Fikejz
Hl. I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
1. Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice (dále jen JČSBP) je dobrovolná nezávislá zájmová, nepolitická a nezisková organizace ve formě volného sdružení, působící na území České a Slovenské republiky.
2. Záměrem JČSBP je do dvou až tří let založit Nadaci pro psychotronický výzkum.
3. Platnost stanov není omezena, změny jsou možné po dohodě.
4. Hlavním sídlem sdružení je Kancelář JČSBP, V Zahradách 24, 180 00 Praha 4, ČR.
Hl. II POSLÁNÍ A CÍL JČSBP
1. Základním poslání je sjednotit úsilí badatelů a příznivců v oboru psychotroniky ke společné tvořivé činností, realizovat některé elementární (základní) výzkumné projekty na tomto zatím málo poznaném poli lidského poznání a vytvořit tím předpoklady pro vstup psychotroniky na akademickou půdu.
2. Vymezení úkolů JČSBP:
- sdružovat badatele v oboru psychotroniky a její příznivce pod společnou střechu
- soustřeďovat a rozšiřovat nejnovější poznatky z psychotroniky
- vytvářet podmínky pro otevřenou odbornou diskusi k řešení otázek rozvoje psychotroniky
- vydávat časopis CESTY PSYCHOTRONIKY, kde se bude prezentovat JČSBP, výsledky práce jejich členů a psychotronika samotná
- vzdělávat členy JČSBP a ostatní zájemce v psychotronické problematice
- spolupracovat s organizacemi, institucemi a osobami, jejíchž činnost se dotýká psychotroniky
- vytvářet základy psychotroniky jako přírodní vědy
3. Realizace plnění úkolů JČSBP:
- pořádáním přednášek, seminářů a odborných akcí
- poskytováním informací v odborných časopisech a vlastní publikační činnosti
- poskytováním konzultací v oboru psychotroniky
- shromažďováním informací o současném rozvoji oboru psychotroniky a vytváření knihovny JČSBP
- prováděním výzkumných úkolů sloužících k verifikaci vědeckých hypotéz a psychotronických schopností člověka
- zajišťováním spolupráce s jinými organizacemi
Hl. III PRÁVA A POVINNOSTI ČLENŮ SDRUŽENÍ JČSBP
čl. 1. a) Členem JČSBP se může stát každý občan ČR a SR starší 18 let, který pracuje v oboru psychotroniky, nebo je přispěvatelem tohoto sdružení a nebo je odborným kritikem, vyplnil přihlášku, zaplatil členský příspěvek a je způsobilý členství. (Nevylučuje se možnost členství ve více organizacích.)
b) Členství zaniká:
- písemným odhlášením k 30.12. kalendářního roku
- vyškrtnutím pro neplnění základních povinností člena
- vyloučením v případě závažného porušení stanov JČSBP
- rozhodnutím rady sdružení o nezpůsobilosti členství
- úmrtím člena
čl. 2. Člen JČSBP má právo:
- podílet se na všech formách činnosti JČSBP
- využívat výhod vyplývajících z členství v JČSBP
- podávat návrhy, připomínky, stížnosti a obracet se s dotazy na orgány JČSBP
- volit a být volen do skupiny voleného aktivu JČSBP
čl. 3. Člen JČSBP je povinen:
- dodržovat stanovy JČSBP a plnit stanovené úkoly
- platit členský příspěvek včas a ve stanovené výši
- řádně vykonávat funkce, na které byl jmenován a nebo zvolen
- nepoškozovat svojí činností JČSBP
čl. 4. Zvláštní ustanovení
a) Pro člena vůdčí skupiny JČSBP
- má stejné práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3
- je osobně zodpovědný za naplňování poslání JČSBP
- je mu propůjčena rozhodovací pravomoc v organizaci, řízení a zprávě JČSBP
- má právo na jmenování členů do rady sdružení JČSBP a nebo zbavování jich tohoto postavení
- má právo na určování pověření členů JČSBP na realizaci výzkumných úkolů
- je povinen psát odborné články do časopisu CESTY PSYCHOTRONIKY, provádět přednášky a řídit semináře, starat se o zabezpečení a realizaci přiděleného výzkumného úkolu
- je povinen seriózně reprezentovat JČSBP
b) Pro člena rady sdružení:
- má stejné práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3
- je osobně zodpovědný za výchovu dorostu v oboru psychotronika
- je povinen poskytovat poradenské služby všem členům JČSBP
- má právo psát odborné články a zveřejňovat je v časopise CESTY PSYCHOTRONIKY, dále provádět přednášky a řídit semináře pod hlavičkou JČSBP
- má právo rozhodovat o přijetí občana za člena sdružení a jeho způsobilosti či nezpůsobilosti pro členství
- má právo navrhovat titul čestný člen sdružení JČSBP
- má právo navrhovat pověření členů JČSBP na realizaci výzkumných úkolů
- je povinen seriózně reprezentovat JČSBP
c) Pro člena aktivu a pověřené:
- má stejné práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3
- člen aktivu je volený člen JČSBP členskou základnou, je povinen hájit zájmy členů JČSBP, podílí se na tvorbě mezičlánku mezi členskou základnou a vůdčí skupinou
- člen pověřený je člen JČSBP, který dobrovolně přijal úkol z pověření, následně je osobně zodpovědný za jeho realizaci
d) Pro člena dorostu
- má stejné práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3 s výjimkou věkové hranice přijetí, která se posunuje na 15 let a placení členských příspěvků na 50% výši
e) Pro člena kritiky
- platí pro něj práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3
- je povinen zachovávat úctu členům JČSBP a prezentovat svou kritiku seriózně, otevřeně a čestně
- má právo vystupovat na přednáškách, seminářích a odborných akcích JČSBP v čase, kdy je vymezen prostor pro diskusi
-má právo dávat podněty a návrhy ke zlepšení činnosti JČSBP, upozorňovat na metodické chyby a podílet se na jejich odstranění
f) Pro člena dopisovatelů
- má stejné práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3 s výjimkou placení členských příspěvků, které je pro něj dobrovolné
g) Pro příznivce
- neplatí pro něj práva a povinnosti dle čl. 1, 2, a 3 musí však být v JČSBP registrovaný na vlastní žádost
- má právo se účastnit přednášek a seminářů organisovaných JČSBP, a pokud zaplatí na rok zálohu 50,- Kč, má rovněž právo být o akcích JČSBP vyrozuměn písemně předem
Hl. IV HIERARCHIE USPOŘÁDÁNÍ SDRUŽENÍ JČSBP
1) Vůdčí skupina (členové zakládající JČSBP)
2) Rada sdružení (členové JČSBP jmenovaní vůdčí skupinou)
3) Volené orgány a pověření
- aktiv členů JČSBP (volený)
- vedoucí odborných sekcí a výzkumných úkolů
- regionální vedoucí
4) Členská základna (přihlášení členové JČSBP)
5) Skupina dopisovatelů (členové, kteří pracují zpravidla doma a jsou ochotni svou odbornou způsobilostí přispět do časopisu svými články, popřípadě se zapojit do činnosti JČSBP skrze Internet)
6) Skupina dorostu (členové mladé generace z řad studentů středních a vysokých škol)
7) Skupina kritiků (odpůrci psychotroniky ochotni komunikace s JČSBP, kteří se stali jejími členy na vlastní žádost)
Hl. V. ČASOPIS CESTY PSYCHOTRONIKY
1) Časopis CESTY PSYCHOTRONIKY (dále jen CP) je určen pro veřejnost.
2) Časopis CP vydává JČSBP. Obsah časopisu je výsledkem práce výlučně členů JČSBP, nikdo jiný nemá právo do něj psát, s výjimkou strany pro čtenáře.
3) Poslání časopisu CP je osvětlení problematiky psychotroniky na veřejnosti, čímž sehrává velice důležitou úlohu, postupné změny veřejného mínění o psychotronice ve všech vrstvách obyvatel.
Hl. VI. USPOŘÁDÁNÍ VZTAHŮ A MAJETKU SDRUŽENÍ
1a) Veškerá činnost sdružení je organizovaná na základě dohody vůdčí skupiny a aktivu sdružení. Rovněž složení vůdčí skupiny a rady sdružení je řešeno dohodou.
b) Dohody přesahující rámec sdružení a dohody týkající se veřejné činnosti musí být vyhotoveny písemně.
2a) Jediný volený orgán je aktiv sdružení o počtu 3 lidí.
b) Aktiv navrhuje vůdčí skupina a schvaluje členská základna. Schválení probíhá hlasováním na začátku kalendářního roku a platí do dalšího hlasování, pokud si situace nevynutí dřívější změny.
c) Členové aktivu plní funkci kontrolních orgánů na revizi účtů a hospodaření s majetkem sdružení, mimo již uvedené povinnosti.
3) Vedení účtu a správa majetku JČSBP je prováděna firmou Starmans.
Hl. VII ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1) Sdružení zaniká se zánikem členské základny.
2) V případě zániku sdružení bude zbývající majetek dán k humanitárním účelům.
Redakce
Zpět na seznam vydaných časopisů